Cesta

Tak, konečně mám střechu nad hlavou, jsme vykoupaná a mám chvilku klid, podělit se s Vámi o zážitky z cesty :-) Sraz byl, jak už jsem psala v minulém příspěvku v 9 v Praze na ČM. Tam mě dovezla Verunka a tam začalo pěchování zavazadel:-) Kupodivu to šlo nad moje očekávání :-) Stejně "dobře" to pokračovalo i u Terky. Prostě přes pochyby mnohých jsme se do Corsy vešly, sice narvaný po strop a utlačovaný různými trčící částmi zavazadel,ale vešly jsme se :-D

První řídila Síma, a protože je fakt dobrá, přejela téměř na jeden zátah celou ČR i Německo. V půl sedmý večer, už ve Francii (hranice jsme překročily kolem 17h) jsme ji vystřídala já a do té doby poklidná jízda začala mít trochu grády :-D Nechaly jsme s Térou zblbnou navigací a místo na Lyon sjely na Štrasburk....Za mýtnými boudami nás už čekali policajti, kterým přišlo podezřelé jak naše napěchované auto, tak to, že jedeme do Španělska přes Štrasburk :-D Prosvítili nám auto, snažili se nás anglicky navést na správnou cestu (bohužel nevím, jestli byla jejich angličtina tragičtější než moje...) a ještě se zeptali, jestli máme nějaké drogy, alkohol nebo víc než 10 000 eur..."We wish, we had...." :-D
No, pobavily jsme sebe i je a pokračovaly dál. Rozhodly jsme se, že nocovat tedy nebudeme a zkusíme jet dál (už jen kvůli tomu, že bysme snad musely vyndat všechnu bagáž z auta????) Ve dvě na nás padla taková krize, že sjme zastavily na benzínce...Přemýšlely jsme, kde je nejbezpečnější místo pro pár hodinový spánek tří holek a zaparkovaly tak, že jsme přes svit lamp skoro nemohly usnout :-D Vydržely jsme tehle "odpočinek" něco málo přes dvě hodiny a vydaly se dále. Asi ve 4:45 jsme překročily francouzsko- španělské hranice. Noc se ale zdála nekonečná...V 7h ráno byla stále tma jak v ranci...bály jsme se , že slunce už snad nikdy nevyjde a že právě takhle vypadá konec světa :-)


Když se konečně lehce před osmou hodinou rozednilo, zastavily jsme na první delší pouzu- snídaňovou... Nutno řící, že krajina ozářená čerstvým sluncem byla nádherná. Jak se mi krásně řídílo po poloprázdné dálnici kopcovitou rozmatitou krajinou...(Španělé mají jaksi v osm hodin ráno ještě půlnoc :-)

 Únava už ale byla patrná a vydržela jsme za volantem jen něco málo přes dvě hodiny. Naše ztuhlá a bolavá těla po 24h ve skrčené pozici odpočítávala kilometry do Alicante, kde jsme si naplánovaly pauzu.

Ze Símy  se kromě skvělé řidičky vyklubala také skvělá průvodkyně.  A my si z Alicante dovezly pěkné zážitky ( i kulinářské- jídlo bohužel zmizelo rychleji než jsem ho stihla vyfotit:-).

Shrnutí:
1.) Řiďte sie spíše selským rozumem než navigací :-) Celoucestu jsme jely po dálnici a značení pomocí dopravních cedulí je opravdu dobré, navigace vás jen zmátne :-D
2.) 2314 km se dá zvládnout ujet na jeden zátah, ale je to makačka....Příště bych si asi radši někde dáchla... :-)
3.) Snad všichni lidé, které sjme po cestě potkaly byli milí (vyjma některé mýtné úředníky, ale vem je čert :-), dokonce ty policajti ani nechtěli kontrolovat doklady, když viděli, jak jsme zmatený... :-D Měla bych trochu problém, je v tý změti našich věcí přednávanýc z tašky do tašky najít :-D
4.) To, jak probíhala cesta v pohodě nebylo normální...Záhy jsme zjistila, že nám to má být vykompenzováno problémy s ubytováním...Ale o tom, až zase někdy jindy... :-)
5.) Po tolika kilomtrech v autě se stáváte lehce paranoidním :-D

Snad toho, koho zajímají podrobnosti naší cesty, tento report uspokojil, příště (jak jsme slíbila) o ubytování.