Maroko-výlet

Po dvou dnech strávených v Marrakechi jsme byly lačné dalšího dobrodružství, chtěly jsme vidět hory a poušť:-) Měly jsme nabídku od Ahmeda, ale ta zahrnovala i seznámení s jeho rodinou, 8 hodin cesty autobusem tam a 8 zpátky...za relativně drahý peníz...Tak jsme se rozhodly projít i agentury ve městě a nabídky porovnat. Hned v první agentuře jsme si vybrali. Možná jsme byly až moc natěšené a uchvácené fotkami, které nám ukázali (nutno říct, že nebyly nijak nadsazené!!!) a vybraly jsme si třídenní výlet zahrnující hory, zastávku v typické vesničce i v městečku Quazarate (kde se kvůli jeho kráse natáčela spousta filmů- například Gladiátor), a nakonec noc v poušti.
Na místo srazu jsme dorazily před 7 ráno z celé výpravy první (náš hostel byl doslova za rohem:-) a mohly si tak vybral sedadla v tranzitu, jaká jsme chtěly...a že jsme si vybraly ta nejlepší samozřejmě :-) Já jsem první část cesty seděla na sedačce, která se sama od sebe sklápěla při každým prudším pohybu :-) takže za dvě hodiny jsem měla slušně vyčochtanou krční páteř :-D
Naštěstí to "šéfik", náš řidič a tak trochu i průvodce v jedné osobě, během toho co my jsme si na první zastávce dopřávaly kávičku s luxusním výhledem, trošku dotáhl, i když to nebylo ideální, holky jsou proti mě jak pírka, tak jsem tam posadila je :-D

První část výletu probíhala tak, že jsme zastavili vždy uprostřed krásné horské přírody, šéfik nám udával nadmořskou výšku a my fotili, kochali se, procházeli...škoda, že na ty procházky nebylo víc času, Atlas by stál za pořádnou túru...První delší zastávka byla právě v Quazarate. Byl nám přidělen "průvodce", který nás měl vesnicí a objektem provést...No, podle šipek bysme to zvládli sami a z výkladu jsme se dozvěděli pouze to, že ty dveře u kterých se všichni fotili nejsou původní...A ještě se očekávalo, že mu za tuhle jeho procházku dá každý z nás 10 dirhamů (=zhruba 1 euro)...To teda mě jako zasloužilou průvodkyni vytočilo a na just jsem zdrhla a nedala mu nic...Ale v Maroku je to prostě normální, dýška za vše...Každopádně komplex to byl úchvatný a náladu nám nezkazil ani průvodce, ani začínající déšť, ani VŠUDYPŘÍTOMNÉ a vytrvalé žebrající děti...Nemůžete jim nic dát, protože za prvé , když dáte jednomu, přiběhne jich dalších 20 a oberou vás o všechno co máte...a jak mu tím pomůžete? Je jednoduché naučit děti už zhruba od tří let jen natáhnout ruku...pak si s tím vystačí celý život??

Quazarate

laron , laron...

Pak jsme se cestou ještě párkrát pokochali krajinou- např. Monkey Fingers- skalní útvary a deštěm, který jsme teda cestou na poušť nečekaly:-)
A už nás čekal přepychový hotel (alespoň po našich předchozích zkušenostech velmi přepychový :-), dostaly jsme luxusní večeři (hladově jsme stepovaly před jídelnou už půlhodiny předem:-), prolomily ledy s ostatními účastníky zájezdu (sympatický starší holandský pár, osamělý němec,4 Nrabové, a 6 Brazilců), večer se hrálo na bubny, tancovalo...bylo to moc fajn :-) Já se Sábou jsme zůstaly jako poslední bdící návštěvníci hotelu a od místních Berberů jsme byly pozvány na šíšu, šéfik s náma sdílel své pivko (jediný drtek alkoholu za celý pobyt v Maroku), mladý sympatický 26letý zaměstanec hotelu nám uvařil tymiánový čajík, který jsme popíjely na terásce...Nahlédly jsme i do zákulisí hotelu- do kuchyně, na recepci...byla zapůjčena bunda, aby mi nebyla zima...Prostě všichni moc milí :-)
Ráno nás čekala luxusní snídaně a hurá pokračovat ve výletu. Kromě jiného jsme zastavily v kaňonu, kde se natáčel i Mission Impossible, já si vycachtala nohy v řece...muy pohodička :-D
Pak jsme se dostaly do typické vesničky, která v údolí řeky na úrodné půdě vypěstuje co potřebuje. Dostaly jsme (tentokrát opravdového!) průvodce, který nám vše vysvětlil a poté co jsme prošly políčka, kde jsme viděli ženy vytrhávající holýma rukama trávu (krmení pro zvířata), jsme došly do vesničky, kde byla ulice "ženský trh"- neskutečné- prodávaly se tam podrpsenky, kalhotky, malovátka...
Dostaly jsme se i do typické výrobny, kde nám byl u čaje vysvětlen postup a předvedeny ukázky. Samožřejmě to bylo vše za účelem kšeftu :-) Přestože byly koberce nádherné, nikdo si žádný nekoupil. Nejlevnější koberce jsou z ovčí vlny, poté hedvábné a nejdražší z velblouda, který se stříhá jen jednou za tři roky...Výroba jednoho takového koberce trvá dva měsíce i déle...
Potom už nás čekal obídek a cesta na poušť, nakoupení zásoby vod apod.

naše bohužel neúplná cestovní skupinka

Na začátku pouště jsme si sbalili jen ty nejnutnější věci, ty naložili na velbloudy, ovázaly se šátky a vyrazili na cestu. Jen to jak se s vámi velbloud zvedá je zážitek:-) Ne velbloudech jsme absolvovali cestu do tábora, která mohla trvat tak hodinku? Těžko říct, byly jsme uchvácené vším okolo, že čas jsme nevnímali. Krajina, kde jsou jen duny, jednou na nás vykoukla další karavana, velbloudi přede mnou, za mnou, okolo mě....

Večer v poušti byl luxusní. Po příjezdu jsme se vyškrábaly na dunu, abysme z ní mohly pozorovat západ slunce. A vylézt na dunu je, věřte mi, celkem dřina :-) V poušti chodíte bosi, obuv tam postrádá smysl. Chodit v písku je celkově dobrá posilovna na nohy, a ještě do kopce, kdy ujdete metr a půl metru sklouznete je větší sranda :-) Navíc duna, která vypadá nejvyšší se po jejím zdolání jeví jako prcek, protože všude kolem jsou mnohem vyšší duny, které je třeba zdolat, pokud chcete něco vidět...:-)Ale stálo to za to ;-)

nejvyšší duna zdolána:-)

naše super skupinka :-)

západ slunce pozorovaný z duny

únava při výšlapu :-)

Po návratu nás čekal čajíček a následně i vynikající večeře, která nás všechny pěkně zmohla :-))

večeře- typické marocké tajines

únava po večeři :-D

Po večeři následovaly zase bubínky, tanečky, povídání a vyprávění berberských vtipů a hádanek:-) Například, víte jaký je rozdíl mezi velbloudem a ženou? S velbloudem křižujete poušť, ale se ženou zkřížíte celý život... ;-) Nebo něco trochu méně romantického:-) Co je to- projde to mezi prsy a skončí v díře???? Přece bezpečnostní pás ;-) Nebo z 12 bratrů jsem nejmladší, ale druhý narozený, kdo jsem???? Měsíc únor :-) Ještě tam bylo něco o měsíci a o zvířátkách, ale to už si nepamatuju. Každopádně vyprávění charismatického šestadvacetilého Berbera, který pracuje od 10 let, nikdy nechodil do školy a přesto umí 7 jazyků nás uchvátilo...Vyšplhali jsme s ním pak znovu na dunu odkud jsme pozorovali osvětlené město v dálce a po jeho odchodu učili Brazilce, Araby...(kdo se naskytnul) tancovat Mazurku...vážně sranda v půlnoci na duně :-D Taky jsme zpívali Nohavicova Kozla, učili se dětskou portugalskou písničku a dolů z duny válely sudy :-)) 

S holkama jsme měly k dispozici vlastní stan:-) Myslela jsme si jaká to je výhra spát u vchodu, ale celou noc jsem se akorát bála, že mi stan spadne na hlavu a navíc jsem měla VŠUDE písek :-) Víte, ono na poušti dost fouká :-D

Ráno nám probudilo tleskání a zvuk bubínků ještě před východem slunce...to jsme měli možnost pozorovat ze hřbetu velblouda...úchvatné...

Cestou zpátky už jsme navštívili jen krásnou mešitu ( do ní nás nenechali vstoupit narozdíl od Turecka). A vraceli jsme se dlouhou cestou do Marrakeche (přece jen je to asi 400 km...). Cestou nás opět chytl déšť, ale i tak v našem tranzitu panovala po celé společné tři dny skvělá nálada :-) 

 Po návratu zpátky jsme si domluvili randíčko na 22h na Jemaa El Fna a mezitím si skočili dát do hostelu spršku a do naší oblíbené restouračky večeři. Tak dobrou mozzarelu s rajčátkem jsme ještě nikdy neměla :-) 

Bohužel bylo naše vysedávání po hospůdkách na úkor nákupů protože k našemu překvapení trhy na tomto hlavní náměstí zavírají už právě ve 22 hodin...:-(

Jemaa El Fna večer

No a druhý den ráno už nás čekala jen časná vstávačka, cesta na letiště, kde jsme si v pohodičce dopřáli snídani, abysme jsme se vzápětí dostaly do lehkého stresu, když po nás vyžadovali razítko od Ryaniaru, které jsme letěly shánět, Ivče pak zabavili nůžtičky na nehty a když jsme 5 min před zavřením gatu udýchané dorazily na místo, gate ještě nebyl ani otevřen...I přes zpoždění jsme do Madridu doletěly včas a jen se modlily aby v nejbližším autobuse do Granady byla volná místa. Měly jsme štěstí a tím pádem čas akorát na obídek. Ačkoliv jídlo v Maroku bylo super, přece jen to bylo jaksi stále stejné...Takže v Madridu nám to vynahradilo pivo, hamburger, hranolky a sendviče :-D

Maroko-Marrakech

O tom, že bysme rády viděly Maroko jsme mluvily celý pobyt v Granadě. Tak nějak jsme se ale pořád bály vyrazit na vlastní pěst a sháněly jsme alespoň mužský doprovod. Zjistili jsme, že chlapi jsou líní a bojácnější než my a dají přednost výletu s cestovkou (který vejde třikrát dráž) nebo pětidenní ožíračce na Ibize.

Takže když se objevily letenky Madrid- Marrakech za 6 eur a dohodly jsme se na termínu, už jsme neváhaly ;-) Za letenku tam i zpět jsme tak zaplatili i s poplatky 24 eur, byly natěšené a spokojené... :-)

Dva týdny před odletem naší natěšeností otřásl výbuch v jedné z turistických kaváren na hlavním náměstí Marrakeche, kde zemřelo 15 lidí... více info zde

Čím víc informací o Maroku jsme měly, tím více nás provázely rozporuplné pocity...

Přesto jsme vyrazily ve středu 11.5. v 18h z autobusového nádraží vstříc noci na Madridském letišti :-) Cesta z Granady do Madridu trvá 5,5 hodiny. Další téměř hodinka je to metrem z autobusového nádraží na letiště. Následujících 20 minut jsme pak strávily přesouváním se letištním autobusem na správný terminál (Madridské letiště je opravdu obrovské!!!). Dalším bodem programu byl spánek :-) Ale kde? Studenou zem jsem zavrhla ihned, nehodlala jsem do Afriky odlítat se zánětem močáku...V úvahu tak připadaly ještě pásy, na kterých se váží kufry :-) Nakonec jsem dostala spásný nápad, že vlastně nemusíme čekat až otevřou check in a přesunout se do vnitřní zóny. Sice to znamenalo vylít zbytek vína, ale očekávání alespoň pár hodin spánku před náročným dnem za to jistě stálo :-)

Časně ráno jsme dorazily do Marrakeche, aniž bysme jasně věděly co nás čeká :-) Ve frontě na výměnu dirhamů jsme kontaktovaly našeho předem dojednaného couchsurfistu (jak funguje couchsurfing?) Ahmeda, sedly na bus, aniž bychom věděly, kde vystoupit a cestou se kochaly městem. Všude zahrady, parky, červené budovy...nádhera. Netušily jsme, že pravá tvář Marrakeche nám omráčí všechny smysly velmi brzo :-) Nevím, jak se to podařilo, ale když sjme vystoupily na Bab Doukkala, čekal tam na nás náš bytný Ahmed, okamžitě poznal Sábu a začal se seznamovat i s námi :-) Přes množství lidí jsem nepochopila, že je to on, proto, když se ke mě hned po vystoupení z autobuse vrhal arab lačný seznámení, naskočila mi v hlavě výstražná kontrolka- „s nikým se nedávat do řeči“ a tvářila jsem se vcelku nedůvěřivě...Naštěstí Sába vše vzápětí vysvětlila a my se vydaly přes místní velmi působivou tržnici v závěsu za Ahmedem shánět taxi. Marocká tržnice je opravdu silné kafe- hluk, zápach hnijících odpadků, jen jsme zíraly...Fotit nelze, místní se hněvají...

Taxík nás odvezl k Ahmedovu domu. Nikdy předtím mi dostatečně nedošlo, že Arabové nežijí jako Evropané...I když jsou budovy zvenčí srovnatelné, uvnitř je to jiný svět...Velmi šokovaně jsme nahlížely do „ložnice“, kde spalo na zemi pod přikrývkami několik lidí a jediným kusem nábytku zde byla televize... Fotku pro samý šok, také nemáme. Kuchyň na naše poměry také velmi jednoduchá, ale později (po překonání prvotního šoku) jsme musely uznat, že čistá...No a "koupelna"...Ivča nám po celou dobu pobytu zakazovala používat tohle slovo v souvislosti s místností s tureckým záchodem, kbelíkem a studenou vodou...:-)

Dostaly jsme ale marockou snídani- pečivo, které se jí s vydloubnutým středem (prý tradice), potřené olivovým olejem a kyselou marmeládou, palačinky a typický silný, přeslazený mátový čaj. Posilněné jsme se vydaly prozkoumávat město.Omrkly jsme domintu města - mešitu Koutoubia, hradby starého centra Mediny, náměstí Jemaa El Fna a daly si první typické jídlo odvážně na terásce kousek od výbuchu. Kuskus byl ňamka a číšník moc milej, dokonce rozbil všechny naše talíře, prý proto, že se zaposlouchal do našeho krásného jazyka :-) 

Koutoubia

Naše výprava dlabe kuskus na terásce náměstí Jemaa El Fna

Tahle kolize ovšem nebyla nic proti té následující- dva cyklisté se srazily zírajíc na holky, když jsme přišla já, už jen sbíraly svá kola :-) škoda, že jsem to neviděla:-)  Taky jsme udělaly první nákupy (pohledy,, naušnice, suvenýry, botky) a holky se nechaly tetovat- Ivča dobrovolně, Sába teda trošku méně. Pani ji nálákala na nárameček zdarma a pak tvrdila, že je stejně velkej jako ten Ivči a že musí zaplatit stejně jako ona...Maroko...Za každou radu i za to co je původně zadarmo nebo v ceně se platí...Cestou k Ahmedovi domů jsme si ještě dopřály jeden čajíček- pije se tady pořád (jako v Turecku), jen tentokrát v autentické kavárně...No, takové toalety byly autentické až moc.

černá kuchyně

wc s oknem

výhled z tohoto okna

  

A sedět v kavárně, kde jsou samý chlapy (co by dělala ženská v kavárně!), a ještě navíc mají židle uspořádáný jak v kině- všechny směrem do ulice, zíraj a "odhalený" cizinky jsou dobrej cíl...Zpáteční cestu jsme už ale skoro běžely, k Ahmedovi je to pěšky skoro hodina cesty a s padajícím soumrakem nic příjemného...Žádní turisté, jen pořvávající hloučky chlapů na ulici...Nejhorší, je že místní se nevzdávají tak snadno, začnou na vás mluvit a jsou vám v patách třeba 2 minuty, než jim dojde, že opravdu nemáte zájem...Naštěstí vždy zůstalo jen u mluvení...

U Ahmeda už jsme měly připravenou vlastní "ložnici", pomohly mu s přípravou večeře- špaget, které jsme pak jedly z jednoho obrovského talíře(dovede si to představit v mém případě??? :-D) , voda bohužel v celém Marrakechi zrovna netekla, takže jsme neměly možnost ani té studené "sprchy" kýblem. 

Ráno nás probudily zvuky muezínu, tentokrát už dokonce tekla voda, tak jsme si se Sábou v rámci kamarádské výpomoci navzájem opláchly kýblem, opět posnídaly, sbalily věci a vydaly se do centra shánět hostel. Ivča se chtěla sbalit ještě v noci, když zjistila, že neteče voda, že zbytek cizinců, co tam spal předchozí noc je pryč a že se tu začíná scházet spousta Ahmedových bratranců... Ačkoliv, zbytek by v polních podmínkách ještě jednu noc přežil (po překonání prvního šoku už to nevypadá tak zle...a ta tudená "sprcha" byla v tom vedru ve finále docela příjemná:-D), ale nechtěly jsme se trhnout, tak jsme slíbily Ivče na další noc hostel. Šlo se hledat :-) Teda já s druhou Ivčou jsme čekaly v parku a hlídaly věci a naše dvě "radikalistky" mezitím našly místo ke spokojenosti všem, v centru, pokoj jen pro nás, noc 5 eur :-) Když už jsme měly střechu nad hlavou vydaly jsme se po památkách. Prošly jsme spoustu typických uliček (dokoupily další pohledy:-), jen zvenčí nahlédly na Palác Badi ,zevnitř si prošly a si prohlédly prý nejkrásnější místní palác- Palais Bahia. Ačkoliv pro nás arabská architektura není žádnou novinkou (Andalusie jí je plná), palác byl opravdu nádherný. A zahrady Majorelle  na druhém konci města, kam jsem unavené holky táhla skoro násilím :-) taktéž (i ony uznaly, že to stálo zato :-)

Palais Badi aneb čapí stěna:-)

Jardin Majorelle

Palais Bahia

Jardin Majorelle

Cestou zpět jsme dokonce potkaly nákupní cetrum včetně supermarketu, kde seženete například i Veselou krávu a předražený alkohol. Večer jsme si daly za odměnu palačinku a čajík v naší oblíbené restauraci, prožily si atmosféru  náměstí Jemaa el Fna v noci, a vydaly se na kutě, protože ráno jsme vstávaly na náš výlet do hor a pouště...

život blondýny v Marrakechi- ke komu se přitulí číšník? :-D

Snad se Sabča nebude zlobit, když zveřejním i její pohled na "červené město", jak se také Marrakechi říká..:-)Sabči blog

První zkouška

Taaak, 8 kreditů doma a první zkouška za mnou :-)

Pravda je, že už mám za sebou i jeden exámen parcial (dílčí zkoušku) z předmětu "Nové technologie aplikované na vzdělávání" dokonce s překvapivě dobrým výsledkem :-) Vyučující tohohle předmětu je vážně hrozně milý a kromě španělských národkářek jsme tam s Jančou jen dvě cizinky- dvě Češky :-) Pak profesor se na nás (blondýnky) vždycky usmívá a před zkouškou nám řekl, ať se s ní moc nestresujeme, že tomu stejně nebudeme rozumnět :-D Tak jsme si řekly, chudák, on si asi myslí, že mu na přednáškách nic nerozumíme, ale že na ně chodíme jen proto, aby on se měl na koho usmívat a my zase mohly žasnout nad tím, jak se za tu hodinu nadře a kolikrát si stihne utřít opocené čelo :-)
Zkouška byla nakonec (překvapivě) celkem těžká. 35 testových otázek, ale šílené slovíčkaření...Ovšem, když se nad tím člověk zamyslel, dalo se selským rozumem něco odvodit :-) Na takovýto styl myšlení, ale asi Španělky (bohužel budoucí učitelky na prvním stupni...) nejsou moc zvyklé a tak to nakonec dopadlo tak, že já jsem měla ze všem téměř 100 lidí, druhý nejlepší test... A to i přesto, že jsem jaksi zapomněla, že se za nesprávnou odpověď se strhávají body a  poctivě zaškrtala všechny odpovědi stylem A mám nejmíň, tak tam nějaké přidáme :-D

Další křest ohněm mě čekal dnes v podobě ústní zkoušky z angličtiny...Kdo zná jakým stylem, já tady mluvím anglicky s hlavou plnou španěštiny, chápe. Za prvé anglicky nemluvím. Za druhé, kdy už není zbytí mluvím jazykem, který už pro mě někdo pojmenoval: " SPANGLISH" :-) Způsob jakým mixuju oba jazyky je neuvěřitelný a nepředstavitelný, dokud s tím nemáte zkušenost. V Maroku nebylo zbytí. Francouzky neumím a španělsky ne všichni rozumí...Tak jsem začala tahat na povrch anglická slovíčka...dřina jak blázen. Věty, které jsme vyslovila se nedají ani napsat (navíc jich bylo tolik, že si je ani nepamatuju:-) Kdyby si někdo vzpomněl na nějakou perličku, může doplnit. Snad jako ukázka postačí moje věta pronesená dnes těsně před zkouškou. Jedna moje španělská spolužačka se mě ptala, jestli jsem se připravovala, načež jsem jí s klidem odvětila: " Yeaah a bit sí" :-). Ani mi na to nepřišlo nic divného, dokud se okolí nezačlo smát.
A takhle to já mám, moje směska mi přijde tak přirozená, že až reakce okolí mi naznačí, že mluvím svým vlastním jazykem :-)
Zkouška měla být z přednášek, gramatiky, filmů, které jsme viděli a zbytku materiálů :-) Už pozdrav jsem zvorala :-) Španělské "HOLA" mi pak profesor hbitě opravil na "HALLO" a začal chrlit otázky...Nejprve se mě ptal na infant education- o tom kdybych nebyla schopná něco říct, byla bych už asi dobrej tragéd. Pak ale vytasil téma, o kterém jsme v životě neslyšela...tak jsem se "velkoryse" přiznala, že na týhle přednášce jsem asi nebyla...Tak na mě vytáhnul nějaký cvičení z prácticas...Který jsem bohužel jaksi taky nikdy neviděla...Tak jsme nahodila hloupej úsměv alá  blondýna a opět se přiznala...Pak se mě pak učitel už raději zeptal, jaké filmy jsme v hodině shlédla, asi se už nechtěl zdržovat probírám toho, co jsem neviděla, neslyšela, neznám :-) Přiznala jsem tři filmy ze 4, ve skutečnosti viděla jen dva. Začal se ptát na ten jedinej, kterej jsem viděla jen z rychlíku, tak jsem se mu snažila vysvětlit, že ten se mi zrovna nelíbil. Pak učitel rezignoval a zeptal se na postavu Tonyho Blaira ve filmu QUEEN a já se konečně mohla rozpovídat. Potom chtěl slyšet něco o "nejtou", což jsme si nechala zopakovat třikrát než mi došlo, že myslí NATO :-D
Dále jsem si musela nachat vyhláskovat i phrasal verb, protože španělská angličtina je jaksi dosti specifická :-D
No, převést větu z aktivu do pasivu jsem zvládla kupodivu bez problémů  a pak už si jen poslechla, že mi pak profesor milosrdně dal 7 (maximum je 8, udělat předmět lze i za 5).
Tak jsem si spokojeně odkráčela. Přemítala, kolik předmětů jsem musela splnit na národce, abych získala 8 kreditů ( tak 5 bych řekla :-) a bylo mi fajn :-)
Stejně to byla komedie...:-D

Další dobrodružné putování

Tentokrát se cílem putování 4 češek, 1 polky a jednoho naftou poháněného Forda Focuse stala provincie Almería. Andalusie má provincií celkem 8, nakoukla jsem už do všech kromě Huelvy. Ačkoliv bych nerada něco srovnávala například s Mezquitou v Córdobě, která je nepopsatelně úchvatná, musím říct, že Almería mě zaujala ze všech provincií asi nejvíc.

Andalusie a její provincie

Almería je zajímavá z několika důvodů. Za prvé je turismem téměř nedotčená, za druhé je tu neskutečné množství primitivních skleníků, kterým jsme my familierně začaly říkat rajčatárny, za třetí je tady nejsušší a nejžhavější počasí z celého Španělska (takže ačkoliv jste od Granady jen 150 km, teplotní rozdíl 15 stupňů je normální, navíc v Granadě prší a tady pálí slunko :-), za čtvrté se říká, že jsou tu nejrásnější pláže z celého Španěska, což souvisí s bodem jedna, ale hlavně ta příroda a neustále se měnící krajina je neuvěřitelná! V 80. letech si to uvědomili i Španělé a žřídili tady přírodní rezervaci Cabo de Gata, která pokrývá víc než 26 000 hektarů půdy. Ale dost suchých faktů, začnu líčit naše dobrodružství :-)

V sobotu ráno jsme vyrazily s napakovaným autem směr Almería. Napakované znamená- 4 karimatky, 5 spacáků, 4 deky, plynový vařič, 5 párů bot, 5 batůžků s oblečením, 2 s jídlem, barel vody apod:-) Cestou jsme si udělaly zastávku v Guadixu- měste, kde třetina obyvatel žije v jeskyních vytesaných do skály. fotky z mé únorové návštěvy Guadixu
Tady nás ještě provázel déšť a tak jsme se moc nezdržely a pokračovaly do slunné Almeríe. 

Obyčejná jeskyně

Luxusní jeskyně

Naší další zastávkou bylo městečko Tabernas. V jeho okolí je tak vyjjímečná krajina, že si toho všimli i filmaři a natočily tady několik westernovek, mj. i jeden díl Indiana Jonese:-). Stále tu stojí i filmařské městečko zvané Minihollywood, které můžete za vysoký poplatek i navštívit (kolem 20 eur), ale toho jsme se nezúčastnily a raději se kochaly okolní nádhernou krajinou, ve které jsme i posvačily :-) 

Westernové městečko

 Po tom, co jsme znovu naskládaly věci do auta a cestou udělaly pár dalších šílených fotografií, jsme dorazily přímo do městečka Tabernas a vystoupali na místní hrádek. Moc pěkné místečko! Ideální například pro odpolední piknik. My si s sebou žádné jídlo nevzaly, ale i tak jsme si to užily :-)

 Po Tabernas už jsme se vydaly směrem na pobřeží, za účelem sehnání noclehu. Dojely jsme do rybářské vesničky San José. Vycachtaly se v moři a pak se vydaly nahoru do hor shánět místečko na spaní. Z poslední fotky lze poznat, že né všechno proběhlo bez problémů :-D Vzhledem ke stavu cest, po kterých jsme jezdily ale také našeho vypůjčeného auta, které už bylo bouchlé, a také, co si budem namlouvat, neschopnosti řidičky (rozumněj mě:-) se nám podařilo urvat kus plastu z podvozku :-) Nejdřív nás to vyděsilo, ale po důkladném prozkoumání a uklidňujícím telefonátu, jsme si řekly, že je to přece jen kus plastu :-) Osudný "kus plastu" jsme nechaly na místě defektu a vydaly se dále. První nocleh jsme si vyhlédly na střeše opuštěného domu. Když jsme si se západem slunce začaly vybalovat spacáky a připravovat si spací místo, nějaký pár nás z našeho "super místa" začal vyhazovat- prý že je to nebezpečné...Pravda, že strop se ve větru klepal, stejně jako dráty elektrického vedení natažená přímo nad námi :-D Tak jsme se opět sbalily a vydaly se dále. Narazily jsme na zátoku, kde byly dvě jeskyně, obě s padajícím soumrakem již obsazené. Naštěstí nedaleko byl plácek, který jsme si zabraly a nakonec si ještě libovaly, jaký to máme "super flek" :-D Před spaním jsme něco pojedly, něco popily...Bohužel nejmenovaný jedinec z naší party se ukázal jako méně odolný a pozvracel nám 3 deky ze 4 :-) Probuzení bylo kouzelné, výhled neuvěřitelný. V noci nám dělaly kulisu vlny narážející na skálu a také (méně romantické) zástupy lidí neustále chodící v noci kolem našich hlav. Když už mě to začalo vážně otravovat, zeptala jsem se nějakého párečku, co se tady vlastně děje, že tady všichni couraj...Načež mi chudáci řekli, že jdou jen hledat foťák....No, stejně divné, uprostřed noci...

první ranní pohled

Druhý den nás čekala cest po pobřeží, přírodní rezervací Cabo de Gata, pláže, vyhlídky a trocha té turistiky ;-) Autíčko šlapalo výborně, počasí nám přálo, ačkoli bylo trochu větrno. A pláže i krajina byly nádherné.  Zastavily jsme se v La Isletě,odkud jsme se vydaly skrz palmové háje na vulkanickou pláž s černým pískem a nádherně zbarvenými kamínky. (Ano tížily mě v kapse celou cestu zpět :-) Další zastávka byla v Rodalquilaru, kde jsme navštívily botanickou zahradu, viděly zlaté doly (doslova:-) a taky si daly první a poslední kávičku :-) Dále jsme viděly nádhernou ale větrnou láž El Playazo s panoramatem středověkého hradu a rybářskou  vesničku Las Negras. Hledání nového místa na spaní jsme si nakonec rozmyslely a vrátily se na stejné místo, poblíž vesničky San José. Cestou se zastavily opět na nejbližší benzínce (jako den předtím), abychom doplnily zásoby pitiva (vody i alkoholu:-) a došly si alespoň jednou za den na civilizovaný záchod :-) Dotankovaly jsem několik litrů vody, načež jsme zjistily, že je slaná :-D Nevadí, na umytí nádobí postačí. (Na vaření jsme naštěstí měly ještě zásobu natočenou v botanické :-) Ze San José jsme se ještě nádhernou procházkou kolem bývalého větrného mlýna a aleje z agáve a opuncie (velikosti člověka) dostaly na pláž Playa de los Genovéses. Potom už jsme se opravdu vydaly hledat nocleh, abychom to tentokrát zvládly za světla :-) Jeskyňka, na kterou jsme měly tajný zálusk byla obsazená opět naším sousedem, co se nám ráno převedl v celé své kráse, ale pod širákem jsme znovu spát nechtěly. Zvedající se vítr nevěstil klidnou noc. Naštěstí jsme objevily naší 1+1 jeskyňku s ložnicí akorát pro 5 osob a "kuchyňkou" :-) Po večeři jsem šla umýt plecháček do moře, ale krom toho, že mi uletělo a následně uplavalo víčko od mističky, tak jsme se celá zmáchala...Nevadí, stejně jsme se chtěly vykoupat. Tak jsem se nakonec skvlíkla úplně a šlo se do naší koupací zátoky. Našemu sousedovi- exhibicionistovi jsme další divadlo dělat nechtěly :-D

V noci nás vzbudil šílený lijavec a bouřka. V Almeríi prší sice jednou za čas, ale zase když už, tak to stojí za to, jak říká náš průvodce: " Jedná se o většinou krátkou ale prudkou bouři." :-) Ačkoliv nám spadlo pár kapek na nohy, byly jsme víceméně  v suchu a spokojené, jaké krásné místečko jsme si to našly. Až do té doby, dokud jsme se ráno nepodívaly dolů :-D Cesta z naší jeskyně se proměnila v rozbahněnou řeku...No co, počkaly jsme, až se déšť trochu zklidní, pobalily věci a vydaly se k autu. Boty, kterými jsme se bořily až po kotníky do bahna, jsme umyly v nejbližší kaluži a jely dále :-)

soused naháč

Třetí a poslední den našeho putování jsme se vydaly na Cabo de Gata, cestou se zastavily opět na naší oblíbené benzínce (ne že by na nás obsluha nekoukala divně ;-) a podál rajčatáren vyrazily vstříc dalším dobrodružstvím.:-) Na silnicích to vypadalo jak o povodních, všude se valily proudy vody a já vzpomínala na záplavy v Jetřichovicích a jako řidička dostala trochu strach...Naštěstí cestou dál se situace trochu zlepšila a my si jen pohledem s auta (byl fakt liják :-) vychutnávaly burácející moře a největší vlny, které jsem kdy viděla...Pokračovaly jsme až k majáku a Sirénám. Na silnicích se teď místo vody válely šutry popadané z okolních skal a silnice byla tak úzká, že auta troubila, aby ostatní v protisměru počkali...Cestou zpátky na nás baflo další dobrodružství- přehřívající se motor :-) To že mi na displeji naskočilo 120 stupňů z minuty na minutu mi nepřišlo v pořádku a taky, že ne...Z pod auta nám něco viselo :-D 5 holek tancujích okolo auta v dešti, no pohled za všechny prachy. Bohužel jsme nepřišly ani na to jak se otevírá kapota (schválně, kdo ví, jak jí u Forda otevřít? Neni to tak jednoduchý :-D) Takže nezbylo než zavolat do půjčovny. Po pár telefonátech nám poslali odtahovku a odtahovka nám zavolala taxi. Taxi nás dovezlo do Almeríe na letiště, kde jsme dostaly nového, čistého a voňavého Fordíka s plnou nádrží a cesta mohla pokračovat :-) Zastavily jsme už jen v Almeríi, kde bylo ale kvůli svátku všechno zavřené, takže nádhernou Alcazabu i katedrálu jsme omrkly jen zvenčí, najedly se a vydaly se dom :-)

Alcazaba v Almeríi

No a perlička na závěr? Benzín, který jsme projely prvním autem (téměř 400km) jsme měly zdarma! Jak výhodně rozbít ve Španělsku auto! :-D