Viva Granada!: Maroko-Marrakech

O tom, že bysme rády viděly Maroko jsme mluvily celý pobyt v Granadě. Tak nějak jsme se ale pořád bály vyrazit na vlastní pěst a sháněly jsme alespoň mužský doprovod. Zjistili jsme, že chlapi jsou líní a bojácnější než my a dají přednost výletu s cestovkou (který vejde třikrát dráž) nebo pětidenní ožíračce na Ibize.

Takže když se objevily letenky Madrid- Marrakech za 6 eur a dohodly jsme se na termínu, už jsme neváhaly ;-) Za letenku tam i zpět jsme tak zaplatili i s poplatky 24 eur, byly natěšené a spokojené... :-)

Dva týdny před odletem naší natěšeností otřásl výbuch v jedné z turistických kaváren na hlavním náměstí Marrakeche, kde zemřelo 15 lidí... více info zde

Čím víc informací o Maroku jsme měly, tím více nás provázely rozporuplné pocity...

Přesto jsme vyrazily ve středu 11.5. v 18h z autobusového nádraží vstříc noci na Madridském letišti :-) Cesta z Granady do Madridu trvá 5,5 hodiny. Další téměř hodinka je to metrem z autobusového nádraží na letiště. Následujících 20 minut jsme pak strávily přesouváním se letištním autobusem na správný terminál (Madridské letiště je opravdu obrovské!!!). Dalším bodem programu byl spánek :-) Ale kde? Studenou zem jsem zavrhla ihned, nehodlala jsem do Afriky odlítat se zánětem močáku...V úvahu tak připadaly ještě pásy, na kterých se váží kufry :-) Nakonec jsem dostala spásný nápad, že vlastně nemusíme čekat až otevřou check in a přesunout se do vnitřní zóny. Sice to znamenalo vylít zbytek vína, ale očekávání alespoň pár hodin spánku před náročným dnem za to jistě stálo :-)

Časně ráno jsme dorazily do Marrakeche, aniž bysme jasně věděly co nás čeká :-) Ve frontě na výměnu dirhamů jsme kontaktovaly našeho předem dojednaného couchsurfistu (jak funguje couchsurfing?) Ahmeda, sedly na bus, aniž bychom věděly, kde vystoupit a cestou se kochaly městem. Všude zahrady, parky, červené budovy...nádhera. Netušily jsme, že pravá tvář Marrakeche nám omráčí všechny smysly velmi brzo :-) Nevím, jak se to podařilo, ale když sjme vystoupily na Bab Doukkala, čekal tam na nás náš bytný Ahmed, okamžitě poznal Sábu a začal se seznamovat i s námi :-) Přes množství lidí jsem nepochopila, že je to on, proto, když se ke mě hned po vystoupení z autobuse vrhal arab lačný seznámení, naskočila mi v hlavě výstražná kontrolka- „s nikým se nedávat do řeči“ a tvářila jsem se vcelku nedůvěřivě...Naštěstí Sába vše vzápětí vysvětlila a my se vydaly přes místní velmi působivou tržnici v závěsu za Ahmedem shánět taxi. Marocká tržnice je opravdu silné kafe- hluk, zápach hnijících odpadků, jen jsme zíraly...Fotit nelze, místní se hněvají...

Taxík nás odvezl k Ahmedovu domu. Nikdy předtím mi dostatečně nedošlo, že Arabové nežijí jako Evropané...I když jsou budovy zvenčí srovnatelné, uvnitř je to jiný svět...Velmi šokovaně jsme nahlížely do „ložnice“, kde spalo na zemi pod přikrývkami několik lidí a jediným kusem nábytku zde byla televize... Fotku pro samý šok, také nemáme. Kuchyň na naše poměry také velmi jednoduchá, ale později (po překonání prvotního šoku) jsme musely uznat, že čistá...No a "koupelna"...Ivča nám po celou dobu pobytu zakazovala používat tohle slovo v souvislosti s místností s tureckým záchodem, kbelíkem a studenou vodou...:-)

Dostaly jsme ale marockou snídani- pečivo, které se jí s vydloubnutým středem (prý tradice), potřené olivovým olejem a kyselou marmeládou, palačinky a typický silný, přeslazený mátový čaj. Posilněné jsme se vydaly prozkoumávat město.Omrkly jsme domintu města - mešitu Koutoubia, hradby starého centra Mediny, náměstí Jemaa El Fna a daly si první typické jídlo odvážně na terásce kousek od výbuchu. Kuskus byl ňamka a číšník moc milej, dokonce rozbil všechny naše talíře, prý proto, že se zaposlouchal do našeho krásného jazyka :-)

Koutoubia

Naše výprava dlabe kuskus na terásce náměstí Jemaa El Fna

Tahle kolize ovšem nebyla nic proti té následující- dva cyklisté se srazily zírajíc na holky, když jsme přišla já, už jen sbíraly svá kola :-) škoda, že jsem to neviděla:-) Taky jsme udělaly první nákupy (pohledy,, naušnice, suvenýry, botky) a holky se nechaly tetovat- Ivča dobrovolně, Sába teda trošku méně. Pani ji nálákala na nárameček zdarma a pak tvrdila, že je stejně velkej jako ten Ivči a že musí zaplatit stejně jako ona...Maroko...Za každou radu i za to co je původně zadarmo nebo v ceně se platí...Cestou k Ahmedovi domů jsme si ještě dopřály jeden čajíček- pije se tady pořád (jako v Turecku), jen tentokrát v autentické kavárně...No, takové toalety byly autentické až moc.

černá kuchyně

wc s oknem

výhled z tohoto okna

A sedět v kavárně, kde jsou samý chlapy (co by dělala ženská v kavárně!), a ještě navíc mají židle uspořádáný jak v kině- všechny směrem do ulice, zíraj a "odhalený" cizinky jsou dobrej cíl...Zpáteční cestu jsme už ale skoro běžely, k Ahmedovi je to pěšky skoro hodina cesty a s padajícím soumrakem nic příjemného...Žádní turisté, jen pořvávající hloučky chlapů na ulici...Nejhorší, je že místní se nevzdávají tak snadno, začnou na vás mluvit a jsou vám v patách třeba 2 minuty, než jim dojde, že opravdu nemáte zájem...Naštěstí vždy zůstalo jen u mluvení...

U Ahmeda už jsme měly připravenou vlastní "ložnici", pomohly mu s přípravou večeře- špaget, které jsme pak jedly z jednoho obrovského talíře(dovede si to představit v mém případě??? :-D) , voda bohužel v celém Marrakechi zrovna netekla, takže jsme neměly možnost ani té studené "sprchy" kýblem.

Ráno nás probudily zvuky muezínu, tentokrát už dokonce tekla voda, tak jsme si se Sábou v rámci kamarádské výpomoci navzájem opláchly kýblem, opět posnídaly, sbalily věci a vydaly se do centra shánět hostel. Ivča se chtěla sbalit ještě v noci, když zjistila, že neteče voda, že zbytek cizinců, co tam spal předchozí noc je pryč a že se tu začíná scházet spousta Ahmedových bratranců... Ačkoliv, zbytek by v polních podmínkách ještě jednu noc přežil (po překonání prvního šoku už to nevypadá tak zle...a ta tudená "sprcha" byla v tom vedru ve finále docela příjemná:-D), ale nechtěly jsme se trhnout, tak jsme slíbily Ivče na další noc hostel. Šlo se hledat :-) Teda já s druhou Ivčou jsme čekaly v parku a hlídaly věci a naše dvě "radikalistky" mezitím našly místo ke spokojenosti všem, v centru, pokoj jen pro nás, noc 5 eur :-) Když už jsme měly střechu nad hlavou vydaly jsme se po památkách. Prošly jsme spoustu typických uliček (dokoupily další pohledy:-), jen zvenčí nahlédly na Palác Badi ,zevnitř si prošly a si prohlédly prý nejkrásnější místní palác- Palais Bahia. Ačkoliv pro nás arabská architektura není žádnou novinkou (Andalusie jí je plná), palác byl opravdu nádherný. A zahrady Majorelle na druhém konci města, kam jsem unavené holky táhla skoro násilím :-) taktéž (i ony uznaly, že to stálo zato :-)

Palais Badi aneb čapí stěna:-)

Jardin Majorelle

Palais Bahia

Jardin Majorelle

Cestou zpět jsme dokonce potkaly nákupní cetrum včetně supermarketu, kde seženete například i Veselou krávu a předražený alkohol. Večer jsme si daly za odměnu palačinku a čajík v naší oblíbené restauraci, prožily si atmosféru náměstí Jemaa el Fna v noci, a vydaly se na kutě, protože ráno jsme vstávaly na náš výlet do hor a pouště...