Maroko-výlet

Po dvou dnech strávených v Marrakechi jsme byly lačné dalšího dobrodružství, chtěly jsme vidět hory a poušť:-) Měly jsme nabídku od Ahmeda, ale ta zahrnovala i seznámení s jeho rodinou, 8 hodin cesty autobusem tam a 8 zpátky...za relativně drahý peníz...Tak jsme se rozhodly projít i agentury ve městě a nabídky porovnat. Hned v první agentuře jsme si vybrali. Možná jsme byly až moc natěšené a uchvácené fotkami, které nám ukázali (nutno říct, že nebyly nijak nadsazené!!!) a vybraly jsme si třídenní výlet zahrnující hory, zastávku v typické vesničce i v městečku Quazarate (kde se kvůli jeho kráse natáčela spousta filmů- například Gladiátor), a nakonec noc v poušti.
Na místo srazu jsme dorazily před 7 ráno z celé výpravy první (náš hostel byl doslova za rohem:-) a mohly si tak vybral sedadla v tranzitu, jaká jsme chtěly...a že jsme si vybraly ta nejlepší samozřejmě :-) Já jsem první část cesty seděla na sedačce, která se sama od sebe sklápěla při každým prudším pohybu :-) takže za dvě hodiny jsem měla slušně vyčochtanou krční páteř :-D
Naštěstí to "šéfik", náš řidič a tak trochu i průvodce v jedné osobě, během toho co my jsme si na první zastávce dopřávaly kávičku s luxusním výhledem, trošku dotáhl, i když to nebylo ideální, holky jsou proti mě jak pírka, tak jsem tam posadila je :-D

První část výletu probíhala tak, že jsme zastavili vždy uprostřed krásné horské přírody, šéfik nám udával nadmořskou výšku a my fotili, kochali se, procházeli...škoda, že na ty procházky nebylo víc času, Atlas by stál za pořádnou túru...První delší zastávka byla právě v Quazarate. Byl nám přidělen "průvodce", který nás měl vesnicí a objektem provést...No, podle šipek bysme to zvládli sami a z výkladu jsme se dozvěděli pouze to, že ty dveře u kterých se všichni fotili nejsou původní...A ještě se očekávalo, že mu za tuhle jeho procházku dá každý z nás 10 dirhamů (=zhruba 1 euro)...To teda mě jako zasloužilou průvodkyni vytočilo a na just jsem zdrhla a nedala mu nic...Ale v Maroku je to prostě normální, dýška za vše...Každopádně komplex to byl úchvatný a náladu nám nezkazil ani průvodce, ani začínající déšť, ani VŠUDYPŘÍTOMNÉ a vytrvalé žebrající děti...Nemůžete jim nic dát, protože za prvé , když dáte jednomu, přiběhne jich dalších 20 a oberou vás o všechno co máte...a jak mu tím pomůžete? Je jednoduché naučit děti už zhruba od tří let jen natáhnout ruku...pak si s tím vystačí celý život??

Quazarate

laron , laron...

Pak jsme se cestou ještě párkrát pokochali krajinou- např. Monkey Fingers- skalní útvary a deštěm, který jsme teda cestou na poušť nečekaly:-)
A už nás čekal přepychový hotel (alespoň po našich předchozích zkušenostech velmi přepychový :-), dostaly jsme luxusní večeři (hladově jsme stepovaly před jídelnou už půlhodiny předem:-), prolomily ledy s ostatními účastníky zájezdu (sympatický starší holandský pár, osamělý němec,4 Nrabové, a 6 Brazilců), večer se hrálo na bubny, tancovalo...bylo to moc fajn :-) Já se Sábou jsme zůstaly jako poslední bdící návštěvníci hotelu a od místních Berberů jsme byly pozvány na šíšu, šéfik s náma sdílel své pivko (jediný drtek alkoholu za celý pobyt v Maroku), mladý sympatický 26letý zaměstanec hotelu nám uvařil tymiánový čajík, který jsme popíjely na terásce...Nahlédly jsme i do zákulisí hotelu- do kuchyně, na recepci...byla zapůjčena bunda, aby mi nebyla zima...Prostě všichni moc milí :-)
Ráno nás čekala luxusní snídaně a hurá pokračovat ve výletu. Kromě jiného jsme zastavily v kaňonu, kde se natáčel i Mission Impossible, já si vycachtala nohy v řece...muy pohodička :-D
Pak jsme se dostaly do typické vesničky, která v údolí řeky na úrodné půdě vypěstuje co potřebuje. Dostaly jsme (tentokrát opravdového!) průvodce, který nám vše vysvětlil a poté co jsme prošly políčka, kde jsme viděli ženy vytrhávající holýma rukama trávu (krmení pro zvířata), jsme došly do vesničky, kde byla ulice "ženský trh"- neskutečné- prodávaly se tam podrpsenky, kalhotky, malovátka...
Dostaly jsme se i do typické výrobny, kde nám byl u čaje vysvětlen postup a předvedeny ukázky. Samožřejmě to bylo vše za účelem kšeftu :-) Přestože byly koberce nádherné, nikdo si žádný nekoupil. Nejlevnější koberce jsou z ovčí vlny, poté hedvábné a nejdražší z velblouda, který se stříhá jen jednou za tři roky...Výroba jednoho takového koberce trvá dva měsíce i déle...
Potom už nás čekal obídek a cesta na poušť, nakoupení zásoby vod apod.

naše bohužel neúplná cestovní skupinka

Na začátku pouště jsme si sbalili jen ty nejnutnější věci, ty naložili na velbloudy, ovázaly se šátky a vyrazili na cestu. Jen to jak se s vámi velbloud zvedá je zážitek:-) Ne velbloudech jsme absolvovali cestu do tábora, která mohla trvat tak hodinku? Těžko říct, byly jsme uchvácené vším okolo, že čas jsme nevnímali. Krajina, kde jsou jen duny, jednou na nás vykoukla další karavana, velbloudi přede mnou, za mnou, okolo mě....

Večer v poušti byl luxusní. Po příjezdu jsme se vyškrábaly na dunu, abysme z ní mohly pozorovat západ slunce. A vylézt na dunu je, věřte mi, celkem dřina :-) V poušti chodíte bosi, obuv tam postrádá smysl. Chodit v písku je celkově dobrá posilovna na nohy, a ještě do kopce, kdy ujdete metr a půl metru sklouznete je větší sranda :-) Navíc duna, která vypadá nejvyšší se po jejím zdolání jeví jako prcek, protože všude kolem jsou mnohem vyšší duny, které je třeba zdolat, pokud chcete něco vidět...:-)Ale stálo to za to ;-)

nejvyšší duna zdolána:-)

naše super skupinka :-)

západ slunce pozorovaný z duny

únava při výšlapu :-)

Po návratu nás čekal čajíček a následně i vynikající večeře, která nás všechny pěkně zmohla :-))

večeře- typické marocké tajines

únava po večeři :-D

Po večeři následovaly zase bubínky, tanečky, povídání a vyprávění berberských vtipů a hádanek:-) Například, víte jaký je rozdíl mezi velbloudem a ženou? S velbloudem křižujete poušť, ale se ženou zkřížíte celý život... ;-) Nebo něco trochu méně romantického:-) Co je to- projde to mezi prsy a skončí v díře???? Přece bezpečnostní pás ;-) Nebo z 12 bratrů jsem nejmladší, ale druhý narozený, kdo jsem???? Měsíc únor :-) Ještě tam bylo něco o měsíci a o zvířátkách, ale to už si nepamatuju. Každopádně vyprávění charismatického šestadvacetilého Berbera, který pracuje od 10 let, nikdy nechodil do školy a přesto umí 7 jazyků nás uchvátilo...Vyšplhali jsme s ním pak znovu na dunu odkud jsme pozorovali osvětlené město v dálce a po jeho odchodu učili Brazilce, Araby...(kdo se naskytnul) tancovat Mazurku...vážně sranda v půlnoci na duně :-D Taky jsme zpívali Nohavicova Kozla, učili se dětskou portugalskou písničku a dolů z duny válely sudy :-)) 

S holkama jsme měly k dispozici vlastní stan:-) Myslela jsme si jaká to je výhra spát u vchodu, ale celou noc jsem se akorát bála, že mi stan spadne na hlavu a navíc jsem měla VŠUDE písek :-) Víte, ono na poušti dost fouká :-D

Ráno nám probudilo tleskání a zvuk bubínků ještě před východem slunce...to jsme měli možnost pozorovat ze hřbetu velblouda...úchvatné...

Cestou zpátky už jsme navštívili jen krásnou mešitu ( do ní nás nenechali vstoupit narozdíl od Turecka). A vraceli jsme se dlouhou cestou do Marrakeche (přece jen je to asi 400 km...). Cestou nás opět chytl déšť, ale i tak v našem tranzitu panovala po celé společné tři dny skvělá nálada :-) 

 Po návratu zpátky jsme si domluvili randíčko na 22h na Jemaa El Fna a mezitím si skočili dát do hostelu spršku a do naší oblíbené restouračky večeři. Tak dobrou mozzarelu s rajčátkem jsme ještě nikdy neměla :-) 

Bohužel bylo naše vysedávání po hospůdkách na úkor nákupů protože k našemu překvapení trhy na tomto hlavní náměstí zavírají už právě ve 22 hodin...:-(

Jemaa El Fna večer

No a druhý den ráno už nás čekala jen časná vstávačka, cesta na letiště, kde jsme si v pohodičce dopřáli snídani, abysme jsme se vzápětí dostaly do lehkého stresu, když po nás vyžadovali razítko od Ryaniaru, které jsme letěly shánět, Ivče pak zabavili nůžtičky na nehty a když jsme 5 min před zavřením gatu udýchané dorazily na místo, gate ještě nebyl ani otevřen...I přes zpoždění jsme do Madridu doletěly včas a jen se modlily aby v nejbližším autobuse do Granady byla volná místa. Měly jsme štěstí a tím pádem čas akorát na obídek. Ačkoliv jídlo v Maroku bylo super, přece jen to bylo jaksi stále stejné...Takže v Madridu nám to vynahradilo pivo, hamburger, hranolky a sendviče :-D