Maroko- zajímavosti :-)

Maroko byl natolik uchvacující výlet, že na všechny zážitky nestačí jeden příspěvek  (pochubuju , že budou stačit tři, ale pokusím se zbývající informace, kterých mám stále plnou hlavu vměstnat sem, než to všechno zapomenu :-) Začneme tím největším zážitkem...

1) VELBLOUDI :-)
 Velbloudi jsou obdivuhodná zvířata, Arabové prý dokonce tvrdí, že druhý nejlepší vynález Aláhův...(co je ten první se mi bohužel nepodařilo zjistit :-). Spousta zajímavých informací je k dispozici zde, já předám jen ty autentické :-) My jsme se vezli na velbloudech jednohrbých, čili dromedárech. Na hrbu mají připevněné "sedlo" s postranními vaky, které převáží náklad (hlavně vodu!). Součástí sedla je také držátko vpředu, které je velmi užitečné, když se velbloud zvedá :-D Je to velmi zvláštní pocit, když nejprve zvedá zadní nohy :-)

můj výraz těsně po zvednutí velblouda :-)

 Velbloudi jsou k sobě přivázáni lany, které mají připevněné buď ovázáním kolem spodní části tlamy, nebo dírou v nozdře...Takhle je spojených zhruba 5 velbloudů, prvního z nich vede Beduín. Ze sedla se prý řídit nedají, což mi pak přišlo logické, protože na rozdíl od koně, nemáte v sedle velblouda se zvířetem žádný fyzický kontakt. Po příjezdu do kempu, se zvířatům sváže jedna noha, aby neutekli (při lehu s pokrčenými končetinami-jakoby stehnu k lýtku, takže nemůže vstát a nohu natáhnout....). Vždycky, když jsme kolem velbloudů procházeli byli vzhůru- později jsem se od Sáby dozvěděla, že tráví a spí jen 10 minut denně...

Ano, velbloudi jsou chudáci, ale přístup k nim je srovnatelný jako u hospodáře a jeho domácích zvířat. Je vidět, že Berbeři k velbloudům mají kladný vztah, vědí, že bez nich by v poušti nepřežili...

Cestou do kempu jsme získaly k těmto tvorům velmi něžný přístup, který jsme chtěli stvrdit jejich pojmenováním. Od Berberů jména nemají...Nejdřív jsme ale museli vyzkoumat, zda se jedná o velblouda či velbloudici :-) Takže celá karavana nasměřovala pohledy do rozkroků a spekulovalo se :-) Ivča kvůli verdiktu musela Brumíka přejmenovat na Amálku :-) Ačkoliv její velbloud si tak roztomilé jméno nezasloužil, celou dobu se na mě hrozně šklebil :-D Můj Ali (počeštěně Alík:-) byl naštěstí posouzen jako muž a jménu mu tak mohlo zůstat. Nakonec naše dohady ukončil Mohamed, který nám řekl, že všichni velbloudi v karavaně jsou samci :-)

Ivči vyzubenej velbloud :-)

můj krasavec :-)

V sedle velblouda se cítíte vcelku bezpečně, ačkoliv jeho nožičkou jsou hubeňoučké, tak tlapy a kopyta jsou dostatečně široké a stabilní pro pohyb v písku. Jen cesty dolů z duny nebo po okraji "propasti" byly doprovázeny z naší stany nedůvěřivými skřeky :-) jo, a taky z toho pěkně bolí zadek :-D
Sábě se jako jediné z nás poštěstilo vyzkoušet si povodit karavanu :-) Velbloudi úplně brečeli, když je od sebe dělili...

No a stíny velbloudů v ranním vycházejícím slunci mi připomněly další z berberských vtipů :-) " Jak dostaneš 30 slepic přes most se zrním, aniž by ho sezobaly??? Narveš hlavu jedné do zadku té předešlé.... No a když se nějakej trotl jako já zeptá: " A co ta první???" " Její hlavu narveš do svého zadku!" :-D

2) KRAJINA
Marocká krajina byla úžasné, celou cestu (pokud jsme teda zrovna neklimbaly :-D) jsme seděly přilepené na okýnku a fascinovaně pozorovaly měnící se krajinu. Jak jsme se přesouvali z hor do pouště krajina se stávala stále více pustou, což ovšem neznamená, že nezajímavou ;-) Pokochejte se sami:-)

Monkey fingers

radost z výhledu :-)

palmový háj

úrodné údolíčko

3) JÍDLO
Jídlo je vynikající, úplně jinak kořeněné, zajímavě podávané, ale co si budeme namlouvat...trochu nudné :-) Arabové nejedí vepřové, což trochu ochuzuje jejich jídelníček, který je teda většinou omezen na "chicken or beef" alias kuřecí nebo hovězí (ježiši, jak mi to připomíná Turecko...;-). Z příloh- kuskus, chléb. Na bramboru narazíte velmi vyjjímečně. To mi připomíná, jak jsme si vymyslely arabský pozdrav do foťáku (čr- sýr, espaňa- patata (brambora), Maroko- kuskus :-)).
Sladké je opravdu sladké (jako v Turecku, nebo i maurské recepty ve Španělsku)- ale palačinky v pořádku :-))

Typické jídlo je jednak tedy kuskus se sedmi druhy zeleniny- něco pro mě :-) Holky, když si chtějí jídelníček obohatit masem, kydnou jim navrch čtvrtku kuřete :-)

 No a jinak hlavně Tajines, stejné jídlo připravené na tisíc různých způsobů a vždycky vypadá úplně jinak :-D Vždycky se jedná o masovou směs s něčím :-)

tajines s hranolkami

tajines s citronem

tajines a la kefta

tajines vegetales

tajines na poušti

Servíruje se vždy v keramických poklopech, tak že jídlo číšník odhalí až na stole před vámi :-)

zdobené tajines, jak se nádoby nazývají

Ochutnali jsme také berberskou omeletu.

Číšníci ve všech restauracích byli moc milí, nabízeli, že nás vyfotí, pak se nám vetřeli do záběru...a na focení se často přišel podívat i kuchař a ostatní personál:-)
Maročané používají jiné koření, než my na starém kontinentu, takže i když si dáte pizzu nebo špagety, chutnají prostě jinak :-)
Najíst se dá v restauracích celkem levně- jídla začínají na 30 dirhamech (což je o něco méně než 3 eura:-)

4) PITÍ
Nápojem je třeba věnovat zvláštní kapitolu, hlavně mátovému čaji :-) Je to základní marocký nápoj, pije se vždy a všude, nezáleží na počasí ani na denní době. Jedná se o silný zelený čaj s čerstvou mátou a hooodně velkým množstvím cukru. Jeho příprava je samozřejmě specifická- servíruje se v typických bachratých kovových konvicích a malých zdobených skleničkách. Čaj se nejprve z velké výšky nalije do skleničky aby se pak vrátil zpět do konvičky- takto se to dělá zpravidla třikrát, než můžete konečně začít čaj pít :-) No a dělá se to proto, aby se promíchaly všechny ingredience- hlavně teda to obří množství cukru. Prý do větší konvičky dávají až 20 kostek cukru! V pouličních kavárnách můžete také dostat je sklenku se snítkou máty.
Mátovému čaji se také říká "berber whisky", protože " má povzbuzující účinky a je výborný a osvěžující v zimních horách i v horkém saharském počasí". Obsahem cukru také prý Arabům narazuje alkohol.
Alkohol je, jak víte, pro muslimy zakázaný. V nákupních centrech se sehnat dá, ale je předražený.
Čaj je také symbolem místní pohostinnosti, nalévají vám ho všude bez optání, často také jako součást nákupního rituálu...Jen jsme si pak připadali hloupě, když jsme si nic nekoupily...Odmítnout čaj, ale nelze... 
Dalším typickým nápojem podávaných všude je čerstvá pomerančová šťáva. Na ulici natrefíte na stánky napěchované pomeranči, kde vám šťávu vymačkají přímo před vašima očima a sklenka stojí jen 4 dirhamy (méně než 40 centů)

Sába-čajová odbornice :-)

velkovýrobny pomerančového džusu- více se nejde přiblížit :-)

5.) KOUSEK ČESKA V MAROKU


Ačkoliv se mi do příspěvku opět nevešly všechny mé myšlenky, zakončím ho dnes tím, že i v Maroku naleznete české ostrůvky :-)