Všechno jednou končí...:-(

Tak a už to přišlo...Ačkoliv se zdá, že jsem před chvilkou přijela, dobrodružství Erasmus je u konce...Loučení je strašné. Sotva stačíte poznat skvělé lidi z celého světa, přijde čas je opustit, stejně jako místo, které bylo několik měsíců vaším domovem a které jste si tolik zamilovali...

Konec smutnění, pod heslem „ Bien es lo que bien acaba.“, neboli dobré je to, co dobře skončí aneb po česku, chcete-li, „ Konec dobrý, všechno dobré.“ Nutno říci, že poslední dny v Granadě se vydařily. Stihla jsem poznat pořádné Granadské léto (díkybohu, že jen týden a teď tohle peklo na zemi můžu prožívat v domě s bazénem :-), rozloučit se u mě v bytě s většinou mým blízkých, Gerardito (můj mexický kamarád) mi na ubrousek pod nápis „Gracias por su visita“- děkujeme za vaší návštěvu- napsal tak krásné povídání, že mě vždycky dostane ze smutnění :-) Stihla jsem taky poslední dobrodružnou cestu se Sabi, Ivčou a Kašpim po Andalusii (díky a těším se na další akci:-), zorganizovala jsem i rozlučkové setkání se spolužáky z kurzu (sešlo se nás 7 z 8- nevídané :-),s Terkou a Léňou jsem vyzkoušela i typické „baňos árabes“- arabské lázně- včetně mé první životní masáže a typického mátového čajíčku- no slast :-), nakoupila nějaké upomínky a dárečky, stihla pivko (vlastně 3:-)) s vedoucím katedry z Čech, další tři s profesorem, který mě bude zítra zkoušet z „Espanol de America“- španělština v Latinské Americe, a poslední s profesorem češtiny na místní UNI, který přednášel i na TUL a všechny holky se tam do něj zamilovaly...(a já mám  teď jeho číslo! :-D), no a poslední večer jsem strávila jaksi romanticky :-) Úmorný výšlap do „jeskynní čtvrti“ Sacromonte stál rozhodně za to, a my si mohli u pivka vychutnat výhled na celou Granadu včetně západu slunce :-) Za odměnu, na mě pak čekalo v lednici pravé domácí italské tiramisu a večeře u vínka na terásce taky s nádherným výhledem na jednu z hlavních tepen Granady. U autobusu jsem se pak rozloučila s mými dvěma nejmilejšími chlapci, kteří obětovali cestu ve 40 stupních, jen aby mě ještě, alespoň maličkou chvíli, viděli. A za to jim patří velké díky, hlavně Giulimu, který se táhl s mým obřím a supertěžkým kufrem :-D.

Měla bych to na srdci ještě spoustu, tak když bude čas a nálada, zážitky doplním, abych všechny ty skvělé věci, co jsem tu prožila, nezapomněla!

Jinak štěstí mi přálo a já místo jednoho hektického dne stráveného z větší části v autobuse (min 10h) se mi poštěstilo strávit v Granadě ještě dvě noci! :-) Právě jsem na cestě a moc se těším, je to jako vracet se domů....

v kaňonu El chorro

návštěva bodegy v Jerez de la Frontera

Tarifa- nejjižnější místo Evropy, střet středozemního moře a Atlantického oceánu, pevnina za mnou je Afrika :-)

moji milovaní :-)

poslední pohled na Alhambru

západ slunce nad Granadou