Návrat do Čech...

Tak  a už to přišlo, kufry zabaleny, (krosna a první kufr už dokonce čekají na letišti v úschovně),letenka v ruce a návrat po více než 6 měsících klepe na dveře. Všichni se ptají, jestli se těším a já mám pocit, že za tuhle otázku začnu střílet...Jo jasně, že se těším na spoustu lidí a věcí, ale není to tak jednoduchý...Těšení se, radost, strach, lítost, sentiment, nostalgie jsou jen některé z pocitů, které se ve mě perou...

Těším se na:

rodinu (ať je jakákoliv, chybí mi...)- potom, co se v průběhu posledního půlroku vystřídali téměř všichni členové mé rodiny v nemocnici (táta, máma, babička a děda), jsem ráda, že všechny budu moct znovu obejmout a dát jim pusu. I když na mě čeká ve sklepě televize, kterou si naši neumí sami zapojit, a ještě neviděli fotky z vlastní dovolené, protože se bojí najít v notebooku „tu díru“ (rozumněj čtečku karet), aby ho nerozbili,  a i když na digitálních hodinách v kuchyni mají možná pořád ještě zimní čas, protože jediný, kdo ho umí přenastavit jsem já...ale za to mi opravili postel, nechali opravit auto, částečně sponzorovali můj pobyt tady, měli o mě strach a vymyšlí, co mi uvaří, až se vrátím ;-)

přátele- jsem ráda, že jsem s těmi nejbližšími udržela kontakt i přes vzdálenost skoro 3000 km (někteří se nachází momentálně i na druhém konci světa,viď Monouši ;-) a rozdílné životy, které jsme v tu dobu vedli a jsem ráda, že se mám s kým podělit o zážitky, kterých bylo během posledních pár měsíců víc, než za celý můj život, že mám kolem sebe lidičky, z nichž někteří za mnou vážili cestu až do Španěl, jiné kteří mi zachraňovali krk, když jsem to potřebovala a další, kteří mi zvedli náladu, když mi bylo mizerně, ostatní kteří své zážitky se mnou sdíleli v dopisech či pohledech nebo ti, kteří mi poslali kus domova v balíku:-) Určitě se poznáváte, moje zlatíčka, mám Vás moc ráda ;-)

Jídlo a pití- jedna z prvních věcí co doma udělám, že si dám pořádné české pivo ( v české velikosti!) a nakládaný hermelín :-) Těším se na babiččinu domácí kuchyni i zeleninu a ovoce ze zahrádky. Těším se na ledovou kávu i na cheesecake z kavárny „Bez konceptu“.  Těším se na levné jídlo v restauraci a domácí míchané drinky. Těším se na oslavy a letní grilovačky.

Těším se na českou krajinu, výlet do Českého Švýcarska, dámskou jízdu na Mácháči, dobrodružnou cestu s holkama z Granady, návštěvu Terky a Léni v Budějkách, návštěvu Lili, výlet do Prahy, návštěvu Budapešti, novou životní zkušenost, těším se na vlastní život na koleji, na řádění na trampolínkách, na to, že nebudu muset hledat slovíčka a všichni mi budou rozumnět, na to, že budu moct jít sama po ulici a nikdo na mě nebude pokřikovat, na to, že si vyrazím na kole, na posezení u vínka a trochu holčičího drbání,těším se na svoje autíčko a až zase usednu za volant, těším se až znovu uvidím Liberec, těším se na svůj výhled z okna na koleji, těším se na tofu a vaření mých patla jídel, těším se až zkusím uvařit nějaké španělské ňamky (Gazpacho nebo Tortillu), těším se na další životní etapu a dobrodružství, která sebou přinese...

Budu postrádat:

Ty skvělé lidi z celého světa ( ale i z Čech), které jsme tu poznala, trochu pervezní vtipy mojí aupair rodinky, úsměvy těch mých svěřených ratolestí, ruch Madridu, krásu a náladu Granady, teplo a sluníčko, výhledy na zasněženou Sierru, krásy Andalusie, měnící se tvář španělské krajiny, dobrodružné výlety se spaním v přírodě, turistické tůry podle Sabči průvodce, zasloužené nádherné výhledy po zdolání šílených kopců, pochody za východu slunce, koupání pod vodopádem,snídaně a večeře na balkóně,každoděnní party a kulturní akce, chupiterku, levné a dobré vínko, výhledy na Alhambru, spletité uličky Albaicínu, lidi zpívající na ulici jen tak za pochodu, milé španěly vždy ochotné poradit, pokřikování a obdivné pohledy, jen pro to, že jsme blondýnka s modrýma očima, některé místní dobrůtky (madličky, olivy, gazpacho, kvalitní olivový olej, tostada, smažená kukuřice...), tapas zdarma, noční život, život a ruch na ulici, místní módu a trhy, španělštinu znějící všude okolo, kavárničku na fakultě, čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu, moji stěnu s pohledy, bazének, skype komunikace s kamerou a lahví vína :-), neustálé cestování, volnost a svobodu, vlastní pokoj a koupelnu, nakupování suvenýrů :-), místní italskou zmrzlinu :-), pohled na královský palác, obklopení španělskou muzikou, poznávání stále něčeho nového, poznávání a porovnávání kultur ale hlavně taky poznávání sama sebe..., učení nových slovíček a frází „za pochodu“, povídání ve španěštině, psaní blogu, čtení společných zážitků na Sabči blogu, narážky na můj neschopný foťák, chození pořád jen v žabkách a sukýnkách, hlášky z cest, kafíčko s Lili po každé hodině espaňol de américa, mladého profesora angličtiny, který vůbec neuměl anglicky a z celé třídy si pamatoval jen moje jméno :-), výhled z Giuliho terásky, turismo perfecto,  Granadu v noci, bar Babylon, kde jsme nikdy neutratily víc než 2 eura, Babel, popíjení rumu s colou v zahradách Alhambry a pohledy okolních turistů, koncerty a přestavení Flamenca, španělské fiesty, Lili aneb vyhledávač kulturních akcí, Giuli a jeho domácí italská kuchyně, Gerardo a jeho milé povídání, oslovení Vikinga, nádherné arabské paláce, probuzení šploucháním moře, staršidelné historky přes spaním,  ethusiasmus mým nových přátel, život erásmáka, siestu, společné večeře o 3 chodech, kvantitu a kvalitu místního ovoce, krásné ale strašně nepohodlné boty, co se tu dají koupit:-), náladu při fotbalových zápasech, kurzy španělštiny, obdivné komentáře Španělů k Praze, Elitu, Ivči vynalézavost, Léňu s Terkou nadšeně baštící moje upečené výtvory, ať už se povedli nebo ne :-), mojito na terásce, bazén u baráku, výhledy ze Sacromonte, procházky Granadou ve dne i v noci, místní teplíčko a sluníčko a spoustu dalších věcí...Těžko to popisovat...je to něco, co se musí zažít ;-)

Smuténka

Právě jsem utnula moje poslední spojení s Erasmem, je mi smutno a nevím co s tím...Tak to píšu sem s nadějí, že se mi uleví...
Jestli předchozí loučení byla těžká, pak tohle bylo to nejtěžší....
Po krásném víkendu jako bodnutí nožem do zad...
Ale snad "čas otupí i ostrý břit"....

Aktuální písnička...

Téra v Granadě :-)

Ačkoliv je už Téra doma v Čechách a užívá si Prahee, já často vzpomínám na pohodičku, kterou jsme si spolu užívaly jeden víkend v Granadě :-)

Na začátku to ovšem nevypadalo na povedený víkend. Já jsem se zdržela v páteční zácpě a Terka čekala uprostřed rozkopané ulice v baru, kde jí k vínu dali mariscos! Jaksi chudák zapomněla, že my v Granadě jsme zvyklý na tapas :-D Pak jsme se šly kousek projít do centra, daly si už vegetariánskou tapu v Nido del Búho (vyhlášený podnik s největšími tapas v Granadě u Plaza de T oros:-)cestou potkaly pár žebráků, a pouličních prodejců, kteří jsou v Granadě hrozně otravní, neváhaj vlízt až do hospody ke stolu apod. Tak jsem poučovala Terku, ať si jich nevšímá, že je to jedinej zaručenej způsob, stejně jako například s cikánkama u katedrály, který nabízej snítku rozmarýnu jako „dárek“, ale pak vám okamžitě začnou číst z ruky a následně vyžadovat 5 eur! No, pokračovaly jsme dál do centra na kávičku. Načež přišel další potulný chlapec s kusem papíru. Na papíru mají žebráci většinou ve španělštině (ti fikanější ovšem i v angličtině) něco jako: „Nemám práci ani jídlo a starám se o 4 děti.“. Jenže chlapec nebyl jen obyčejnej žebrák, ale taky dobrej chmaták! Papírem přikryl Terčin mobil ležící na stole a aniž bychom si něčeho všimly, byl fuč! Naštěstí vzápětí přišla servírka a ptala se, jestli máme vše, že už tyhle praktiky zná. Teprve tehdy jsme si zmizelého mobilu všimly...Chlapec už by byl dávno i s telefonem v trapu, nebýt všímavého číšníka v baru na druhé straně ulice, který chytil zlodějíčka za flígr a mobil mu sebral. Neviděly jsme to, jen pak naše číšnice ztracený mobil přinesla...Zlatý číšníci, nemuseli udělat nic! No, naštěstí všechno dopadlo dobře (poučení pro příště!) a pohodový víkend mohl pokračovat, nebo spíš teprve začít :-) První večer jsme trávily v poklidu u našeho oblíbeného seriálu, další den vyrazily do ulic za krásami Granady- povinný Mirador San Nicolas s výhledem na Alhambru a vínečko ve skvělé atmosféře křivolakých uliček Albaicínu. Večer nepříliš vyvedená fiesta u spolužačky z kurzu a v neděli skvostné zahrady Generalife a část Alhambry. Nádhera- svačina pod růžemi, za růžemi, mezi růžemi, v chládku a s překrásným výhledem! Muy pohodička. Se svačinou jsme pokračovali i proslulém parku Carmen de los Martínes. V parku jsme měly štěstí, když se přímo před námi producíroval páv a my obdivovaly jeho pestrou chloubu Vypadal, že si to užívá :-) Večer jsme chtěly na Flamenco, který jsme ale bohužel prošvihly, protože jsme měly pořád dost času a najednou už nebyly lístky...:-( nevadí, stejně jsme už byly kantáre. V pondělí po probuzení jsem měla na stole nachystanou snídani, čajíček, ovoce...no bájo, to jsem předtím několik měsíců nezažila :-)

A navíc Terce vděčím za dvě věci- objevila jsem nové ovoce- nísperos a taky to, jak skvěle se dá využít balkon- snídaně, večeře...moc příjemné , jako celý víkend:-) Díky, Tery :-)

palačinka a čajíček ;-)

Téra turistka :-)

Alhambra

Generalife

pohled na Albaicín

Granada-dole vedro, nahoře sníh ;-)

domky Albaicínu

pokračování pikniku na břehu říčky:-)

Všechno jednou končí...:-(

Tak a už to přišlo...Ačkoliv se zdá, že jsem před chvilkou přijela, dobrodružství Erasmus je u konce...Loučení je strašné. Sotva stačíte poznat skvělé lidi z celého světa, přijde čas je opustit, stejně jako místo, které bylo několik měsíců vaším domovem a které jste si tolik zamilovali...

Konec smutnění, pod heslem „ Bien es lo que bien acaba.“, neboli dobré je to, co dobře skončí aneb po česku, chcete-li, „ Konec dobrý, všechno dobré.“ Nutno říci, že poslední dny v Granadě se vydařily. Stihla jsem poznat pořádné Granadské léto (díkybohu, že jen týden a teď tohle peklo na zemi můžu prožívat v domě s bazénem :-), rozloučit se u mě v bytě s většinou mým blízkých, Gerardito (můj mexický kamarád) mi na ubrousek pod nápis „Gracias por su visita“- děkujeme za vaší návštěvu- napsal tak krásné povídání, že mě vždycky dostane ze smutnění :-) Stihla jsem taky poslední dobrodružnou cestu se Sabi, Ivčou a Kašpim po Andalusii (díky a těším se na další akci:-), zorganizovala jsem i rozlučkové setkání se spolužáky z kurzu (sešlo se nás 7 z 8- nevídané :-),s Terkou a Léňou jsem vyzkoušela i typické „baňos árabes“- arabské lázně- včetně mé první životní masáže a typického mátového čajíčku- no slast :-), nakoupila nějaké upomínky a dárečky, stihla pivko (vlastně 3:-)) s vedoucím katedry z Čech, další tři s profesorem, který mě bude zítra zkoušet z „Espanol de America“- španělština v Latinské Americe, a poslední s profesorem češtiny na místní UNI, který přednášel i na TUL a všechny holky se tam do něj zamilovaly...(a já mám  teď jeho číslo! :-D), no a poslední večer jsem strávila jaksi romanticky :-) Úmorný výšlap do „jeskynní čtvrti“ Sacromonte stál rozhodně za to, a my si mohli u pivka vychutnat výhled na celou Granadu včetně západu slunce :-) Za odměnu, na mě pak čekalo v lednici pravé domácí italské tiramisu a večeře u vínka na terásce taky s nádherným výhledem na jednu z hlavních tepen Granady. U autobusu jsem se pak rozloučila s mými dvěma nejmilejšími chlapci, kteří obětovali cestu ve 40 stupních, jen aby mě ještě, alespoň maličkou chvíli, viděli. A za to jim patří velké díky, hlavně Giulimu, který se táhl s mým obřím a supertěžkým kufrem :-D.

Měla bych to na srdci ještě spoustu, tak když bude čas a nálada, zážitky doplním, abych všechny ty skvělé věci, co jsem tu prožila, nezapomněla!

Jinak štěstí mi přálo a já místo jednoho hektického dne stráveného z větší části v autobuse (min 10h) se mi poštěstilo strávit v Granadě ještě dvě noci! :-) Právě jsem na cestě a moc se těším, je to jako vracet se domů....

v kaňonu El chorro

návštěva bodegy v Jerez de la Frontera

Tarifa- nejjižnější místo Evropy, střet středozemního moře a Atlantického oceánu, pevnina za mnou je Afrika :-)

moji milovaní :-)

poslední pohled na Alhambru

západ slunce nad Granadou

Maroko- zajímavosti :-)

Maroko byl natolik uchvacující výlet, že na všechny zážitky nestačí jeden příspěvek  (pochubuju , že budou stačit tři, ale pokusím se zbývající informace, kterých mám stále plnou hlavu vměstnat sem, než to všechno zapomenu :-) Začneme tím největším zážitkem...

1) VELBLOUDI :-)
 Velbloudi jsou obdivuhodná zvířata, Arabové prý dokonce tvrdí, že druhý nejlepší vynález Aláhův...(co je ten první se mi bohužel nepodařilo zjistit :-). Spousta zajímavých informací je k dispozici zde, já předám jen ty autentické :-) My jsme se vezli na velbloudech jednohrbých, čili dromedárech. Na hrbu mají připevněné "sedlo" s postranními vaky, které převáží náklad (hlavně vodu!). Součástí sedla je také držátko vpředu, které je velmi užitečné, když se velbloud zvedá :-D Je to velmi zvláštní pocit, když nejprve zvedá zadní nohy :-)

můj výraz těsně po zvednutí velblouda :-)

 Velbloudi jsou k sobě přivázáni lany, které mají připevněné buď ovázáním kolem spodní části tlamy, nebo dírou v nozdře...Takhle je spojených zhruba 5 velbloudů, prvního z nich vede Beduín. Ze sedla se prý řídit nedají, což mi pak přišlo logické, protože na rozdíl od koně, nemáte v sedle velblouda se zvířetem žádný fyzický kontakt. Po příjezdu do kempu, se zvířatům sváže jedna noha, aby neutekli (při lehu s pokrčenými končetinami-jakoby stehnu k lýtku, takže nemůže vstát a nohu natáhnout....). Vždycky, když jsme kolem velbloudů procházeli byli vzhůru- později jsem se od Sáby dozvěděla, že tráví a spí jen 10 minut denně...

Ano, velbloudi jsou chudáci, ale přístup k nim je srovnatelný jako u hospodáře a jeho domácích zvířat. Je vidět, že Berbeři k velbloudům mají kladný vztah, vědí, že bez nich by v poušti nepřežili...

Cestou do kempu jsme získaly k těmto tvorům velmi něžný přístup, který jsme chtěli stvrdit jejich pojmenováním. Od Berberů jména nemají...Nejdřív jsme ale museli vyzkoumat, zda se jedná o velblouda či velbloudici :-) Takže celá karavana nasměřovala pohledy do rozkroků a spekulovalo se :-) Ivča kvůli verdiktu musela Brumíka přejmenovat na Amálku :-) Ačkoliv její velbloud si tak roztomilé jméno nezasloužil, celou dobu se na mě hrozně šklebil :-D Můj Ali (počeštěně Alík:-) byl naštěstí posouzen jako muž a jménu mu tak mohlo zůstat. Nakonec naše dohady ukončil Mohamed, který nám řekl, že všichni velbloudi v karavaně jsou samci :-)

Ivči vyzubenej velbloud :-)

můj krasavec :-)

V sedle velblouda se cítíte vcelku bezpečně, ačkoliv jeho nožičkou jsou hubeňoučké, tak tlapy a kopyta jsou dostatečně široké a stabilní pro pohyb v písku. Jen cesty dolů z duny nebo po okraji "propasti" byly doprovázeny z naší stany nedůvěřivými skřeky :-) jo, a taky z toho pěkně bolí zadek :-D
Sábě se jako jediné z nás poštěstilo vyzkoušet si povodit karavanu :-) Velbloudi úplně brečeli, když je od sebe dělili...

No a stíny velbloudů v ranním vycházejícím slunci mi připomněly další z berberských vtipů :-) " Jak dostaneš 30 slepic přes most se zrním, aniž by ho sezobaly??? Narveš hlavu jedné do zadku té předešlé.... No a když se nějakej trotl jako já zeptá: " A co ta první???" " Její hlavu narveš do svého zadku!" :-D

2) KRAJINA
Marocká krajina byla úžasné, celou cestu (pokud jsme teda zrovna neklimbaly :-D) jsme seděly přilepené na okýnku a fascinovaně pozorovaly měnící se krajinu. Jak jsme se přesouvali z hor do pouště krajina se stávala stále více pustou, což ovšem neznamená, že nezajímavou ;-) Pokochejte se sami:-)

Monkey fingers

radost z výhledu :-)

palmový háj

úrodné údolíčko

3) JÍDLO
Jídlo je vynikající, úplně jinak kořeněné, zajímavě podávané, ale co si budeme namlouvat...trochu nudné :-) Arabové nejedí vepřové, což trochu ochuzuje jejich jídelníček, který je teda většinou omezen na "chicken or beef" alias kuřecí nebo hovězí (ježiši, jak mi to připomíná Turecko...;-). Z příloh- kuskus, chléb. Na bramboru narazíte velmi vyjjímečně. To mi připomíná, jak jsme si vymyslely arabský pozdrav do foťáku (čr- sýr, espaňa- patata (brambora), Maroko- kuskus :-)).
Sladké je opravdu sladké (jako v Turecku, nebo i maurské recepty ve Španělsku)- ale palačinky v pořádku :-))

Typické jídlo je jednak tedy kuskus se sedmi druhy zeleniny- něco pro mě :-) Holky, když si chtějí jídelníček obohatit masem, kydnou jim navrch čtvrtku kuřete :-)

 No a jinak hlavně Tajines, stejné jídlo připravené na tisíc různých způsobů a vždycky vypadá úplně jinak :-D Vždycky se jedná o masovou směs s něčím :-)

tajines s hranolkami

tajines s citronem

tajines a la kefta

tajines vegetales

tajines na poušti

Servíruje se vždy v keramických poklopech, tak že jídlo číšník odhalí až na stole před vámi :-)

zdobené tajines, jak se nádoby nazývají

Ochutnali jsme také berberskou omeletu.

Číšníci ve všech restauracích byli moc milí, nabízeli, že nás vyfotí, pak se nám vetřeli do záběru...a na focení se často přišel podívat i kuchař a ostatní personál:-)
Maročané používají jiné koření, než my na starém kontinentu, takže i když si dáte pizzu nebo špagety, chutnají prostě jinak :-)
Najíst se dá v restauracích celkem levně- jídla začínají na 30 dirhamech (což je o něco méně než 3 eura:-)

4) PITÍ
Nápojem je třeba věnovat zvláštní kapitolu, hlavně mátovému čaji :-) Je to základní marocký nápoj, pije se vždy a všude, nezáleží na počasí ani na denní době. Jedná se o silný zelený čaj s čerstvou mátou a hooodně velkým množstvím cukru. Jeho příprava je samozřejmě specifická- servíruje se v typických bachratých kovových konvicích a malých zdobených skleničkách. Čaj se nejprve z velké výšky nalije do skleničky aby se pak vrátil zpět do konvičky- takto se to dělá zpravidla třikrát, než můžete konečně začít čaj pít :-) No a dělá se to proto, aby se promíchaly všechny ingredience- hlavně teda to obří množství cukru. Prý do větší konvičky dávají až 20 kostek cukru! V pouličních kavárnách můžete také dostat je sklenku se snítkou máty.
Mátovému čaji se také říká "berber whisky", protože " má povzbuzující účinky a je výborný a osvěžující v zimních horách i v horkém saharském počasí". Obsahem cukru také prý Arabům narazuje alkohol.
Alkohol je, jak víte, pro muslimy zakázaný. V nákupních centrech se sehnat dá, ale je předražený.
Čaj je také symbolem místní pohostinnosti, nalévají vám ho všude bez optání, často také jako součást nákupního rituálu...Jen jsme si pak připadali hloupě, když jsme si nic nekoupily...Odmítnout čaj, ale nelze... 
Dalším typickým nápojem podávaných všude je čerstvá pomerančová šťáva. Na ulici natrefíte na stánky napěchované pomeranči, kde vám šťávu vymačkají přímo před vašima očima a sklenka stojí jen 4 dirhamy (méně než 40 centů)

Sába-čajová odbornice :-)

velkovýrobny pomerančového džusu- více se nejde přiblížit :-)

5.) KOUSEK ČESKA V MAROKU


Ačkoliv se mi do příspěvku opět nevešly všechny mé myšlenky, zakončím ho dnes tím, že i v Maroku naleznete české ostrůvky :-)