Semana Santa

Semana Santa ( Velikonoce) se vážně povedla :-) Měla jsem tu na návštěvu holky z Čech a ani zima a déšť nás nemohly odradit od parádní dámské jízdy :-)

Granada- Avenida de la Constitución

Z Granady jsme stihly vidět centrum, projít se podél řeky Genil, navštívit Alhambru ve dne i v noci (noční prohlídka Generalife - zahrad), vidět představení Flamenca, ochutnat pár druhů tapas, zmrzku, palmeru a churros s čokoládou, zapařit v Camboriu, shlídnout i Granadu 10, vidět několik procesé včetně tichého, kterého byla nejpůsobivější. Celé centrum zhaslo, průvod šel je za světla svíček a luceren a za zvuku jednohu bubnu. Na konci průvodu bylo slyšet řetězy, kterými byly spoutané nohy kajícníků... No, zážitek. Stejně jako Alhambra, nádherné výhledy z Albaicínu a vidět Flamenco z první řady (poslední písničku dokonce z podia :-))
Díky holkám jsem se i já znovu kochala Granadou jako turista a moc si to užívala.

churros s čokoládou

Granada

Sevilla

Sevilla- Plaza de Espaňa- úchvatná...

roadtrip :-)

koníci v Jerézu

katedrála v Cádizu

Sierra de Ronda- nádherná krajina

Generalife

tapas

výhled z Alhambry na Albaicín

imágen- hlavní bod procesí

Flamenco

Autem sjme pak vyrazily do Sevilly (hlavní město Andalusie) kde bohužel po celou dobu provázel déšť, takže jsme neviděly žádné procesí, Jarézu (slavná andaluský plemenný hřebčín), Cádiz s nádhernou katedrálou a Rondu- typické bílé městečko nad skalní průrvou s neopakovatelnou atmosférou.
Zbytek se nedá popsat, ten se dal jedině prožít ;-)

Ronda

Destrukce a autodestrukce :-)

Na to, že v mém okolí je zvýšená koncentrace "zvláštních situací" si moji blízcí už jistě zvykli. Někteří mí přátelé dokonce tvrdí, že se po dlouhodobějším, intenzivním pobytu v mé blízkosti na ně mé destruktivní sklony přenášejí :-D No a bohužel ani ve Španělsku se situace nezměnila :-D

To, že mi pravidelně zhruba čtvrtina jídla skončí na zemi, popřípadě na oblečení (záleží jen na tom, jestli jsem zrovna ve fázi vaření nebo konzumace :-) už není nic neobyklého. I když teda tucet vajec, který jsem si přinesla s velkou chutí z Mercadony minulý týden a otevřela ho tak nešikovně, že tři vajíčka skončily na zemi a další 5 se rozbilo v obalu zamrzel i mě:-) No, z 5 vajíček byla aspoň pořádná neplánovaná omeleta :-D 

Horší ovšem bylo, když jsem v té samé Mercadoně včera vozíčkem (nebo košíkem? prostě něco mezi) shodila celý karton piva...Ani nevím, jak se mi to povedlo, prostě jsem jen prošla a za mnou následovala katastrofa z podobě zvuku tříštícího se skla a pěnivé pivní louže, která začala vtékat pod regál. Tohle se mi nikdy nestalo ani v Čechách, takže jsem nevěděla jak reagovat! Naštěstí přiběhla hned nějaká zaměstnankyně a řekla, že se nic neděje...Byla jsme překvapená, že piva nemusím platit, ale pro jistotu jsem z obchodu vyšuměla rychlostí Formule 1. Naštětí nešlo o pivo české výroby, to by mrzelo o moc víc :-))

Takhle destrukce proběhla včera, předečírem jsem pro změnu (abych se náhodou nenudila :-) ničila sama sebe. Při vkládání hrnce do trouby jsem si na ruce způsobila popáleninu, která si zpočátku tvářila nevinně, ale aktuálně to vypadá, že si ze Španěl přivezu i nepěkný celoživotní suvenýr :-( No aspoň, to není jeden z těch na které se pak jen práší :-)

Co mi stále dává zabrat (jako člověku, který se rád kochá :-) jsou různé tyče, sloupky a  stojany veřejného osvětlení. Už i lidé tady mě sami od sebe upozorňují, když se nějaký blíží :-) Zvlášť nepřátelské jsou chodníky uliček Realeja a taky ulice Calle del Elvíra, jsou tak úzké, že téměř pokaždé nějaký střet ukořistím...:-)

Ani cesta autobusem mě před katastrofou nezachrání :-) Moc se  nevozím, ale když už, stojí to za to :-) To, že čekám na autobus, který má mít interval 12-15 min, téměř půl hodiny aby pak přijeli hned dva za sebou se může stát každému. Proč se ale rozbije mašinka na čtení karet zrovna když se k ní blížím já....? Takže zrovna když spěchám (a nejen já, ale i zbytek cestujících vrhající na mě vražedné pohledy, někteří i hulákající na řidiče...), řidič stojí v půlce ulice a volá na centrálu co dělat...Naštěstí se situace během 10 minut vyřeší, ale v součtu s předchozím čekáním na zastávce už jsem na místě mohla být pěšky. 

Systém autobusů je tu totiž prapodivný. U každé linky je napsán pouze čas výjezdu prvního a posledního spoje a interval. Takže vám nezbývá než přijít na zastávku a čekat- někdy 5 minut, jindy 20...každopádně předem nevíte kolik...ŠPANĚLSKO :-)

S tím také souvisí, že tady také začínám být nedochvilná. Co se týče výletů a schůzek, pravidelně posílám SMS s omluvou (alespoň slušné vychování mi ještě zůstalo :-), ovšem vrcholem bylo, když před poslední cestou do Nerjy jsem se podívala na budík v 7:38 a odjezd byl v 8 hodin, ovšem z druhé části Granady- (min. 50 minut pěšky...) Mezitím co jsem spěšně házela věci do batohu (celý chleba, balíček sýra, deku, opalovací krém-víc jsem nezvládla) a na sebe natáhla první oblečení, co mi přišlo pod ruku (nové plážové šaty, které mají takový výstřih, že mi pak celý den vykukovala z pod růžových šatů zelená podprsenka:-) jsem se už loučila s výletem a 20 eury, které mě stál. Přesto jsem udržovala jakousi naději, čekala na autobusové zastávce a psala obvyklou sms. Na místo jsme dorazila v rekordním čase v 8:15. Nooo, jenže pak jsme čekali do 9! na průvodce, který si vzal v noci nějaký silný prášek a ráno se vůbec neprobudil...Nutno dodat, že nakonec jsme stejně odjeli bez něho...Jen v ten samý den jsme autobus dobíhala s jazykem na vestě dvakrát abych pak vždy ještě na něco čekala...

Také bych měla říci, že mám v daných situacích víc štěstí než rozumu...Před každým výletem totiž jdu pařit a pak se divím, že po dvou hodinách spánku, zaspím... Když mi ukradnou peněženku, den předtím si vyberu v hotovosti více než 200 eur a vyndám řidičák- s pasem, řidičákem a hotovostí přežívám. Když mi přijde karta nová v peněžence mám asi 12 eur:-) 

TAK VLASTNĚ NEVÍM, JESTLI MÁM VÍC ŠTĚSTÍ NEBO SMŮLY :-)))

Policie

Když už mám tu zkušenost s místní policejní stanicí, tak jsem se rozhodla sepsat o španělské (Granadské) policii jeden celý příspěvek:-)
Na úvod je nutné říct, že ve Španělsku a tudíž i Granadě je víc druhů policií:-)
1.) Policía municipal ( o Policía Local) de Granada
Je něco jako naše městská policie. Stará se o občany Granady, o soukromé konflikty, o dopravu...


2.) Comisaría de Granada
Tady se podávají oznámení o činech jako sexuální zneužívání nebo domácí násilí. Zabývají se taky ochranou dětí a mladistvých, mají na starost havarijní a evakuační plány.


3.) Policía Nacional de Granada 
Je něco jako naše "normální" (národní) policie. Má udržovat bezpečnost a pořádek v Granadě, dále se stará o vyšetřování trestných činů, ochranu veřejných budov, kontrolu vstupu a výstupu cizinců ve Španělsku, přistěhovalectví, soukromé bezpečnostní služby.


4.) Jefatura Provincial de Trafico de Granada
je něco asi jako náš dopravní inspektorát a stará se o registrace vozidel a motocyklů, obnovu a duplicitní osvědčení o registraci, pokuty apod.


5.) Guardía Civil de Granada
Její starostí je sledování dopravy v urbanizaci Granady, zajištění souladu s ochranou životního prostředí, ochrana veřejných budov, vyšetřovat zločiny,  stíhání pašeráků, ochrana VIP osob, zachování bezpečnosti a pořádku.


Když na mě tohle vybaflo na webu, byla jsem zmatená a nevěděla, kam se svojí ukradenou peněženkou jít.
Pro ty, co neznají celou historii, tak jsem prostě přišla o peněženku, ve které sice nebyly téměř žádné peníze, za to ale všechny doklady. Zařízení nových dokladů jsem vyřešila a myslela si, že už je všechno v pohodě, když mě Janča vyděsila s Pepovou historkou o tom, jak mu ukradli peněženku, někdo si na jeho občanku uzavřel smlouvu u jednoho z mobilních operátorů a jemu pak přišla faktura na 30 000 Kč. Před zaplacením faktury ho zachránil jen papír z policie, kde nahlásil, že mu byly odcizeny doklady... 
Jak mě Janča vyhecovala, nejprve jsme objevila tyto informace, ve kterých jsme se totálně ztratila (proč nemají jen jednu policii jako u nás???Já vím, že máme ještě měšťáky, ale ty stejně nemají žádný pravomoce, ne? :-)), tak jsme zavolala na bezplatnou policejní linku a žádala o radu. 
Tam jsme se dozvěděla, že španělská DNI (Documento Nacional de Identidad, jsou naprosto bezpečná a zneužít se nedají, ale prý když na tom trvám, tak ať jdu na Comisaríi. Osobně si tedy myslím, že český OP je bezpečnější než jejich, ale pro klid duše jsme se vydala bloudit uličkami Realeja a hledat místní Comisaríi.
Po tom, co jsem vymámila z chlapce v informačním centru mapičku, jsem během půl minuty byla na místě :-)
U vchodu na stanici stál postarší pán, který se mě zeptal kam jdu...(Kam asi, když vcházím do dveří budovy Comisaríe), tak mu povídám, že na Comisaríi....Načež se mě ptá, jestli hledám jeho....Zmateně odpovím, že pravděpodobně ne, nacož následuje doporučení, že nevím o co přicházím. Nicméně jeho další věta už je užitečná, s mým problémem mě posílá po schodem do prvního patra. Dojdu ke dveřím na kterých je nápis, kterému nerozumím (dnes už ano:-) a doufám, že jsem správně. Čemu rozumím, je další cedulka, která mi nařizuje čekat. Tak čekám...Naštěstí asi po 5 minutách ze dveří vylezou dva policsité kolem třiceti let (se zbraní v opasku ;-), pobaveni jen tím, že mě vidí...Zábava pokračuje, když jim začnu vyprávět svoji historku a při vysvětlování, proč sedím u jejich stolu použiju slovo abusar (=zneužít)....Jenže tohle slovíčko se používá ve významu fyzické  zneužití :-) Tak mi příslušníci doplní mé mezery ve španělštině a formální otázky k případu prokládají doporučeními, kam chodit pařit, či dotazem, jestli jsme přítele nechala v Čechách....Poněkud uvolněnější atmosféra než v Čechách :-) Pak musím podepsat 6! papírů a už mě popouští se slovy "Hasta luego" (Nashledanou později) a já odpovídám "Mejor adiós! (radši sbohem) , načež se pánové ptají proč už je nechci vidět...vysvětluji, že bych se nerada vracela na policejní stanici behěm zbytku mého pobytu v Granadě. Načež odvětí, že bychom se mohli potkat na jedné z doporučovaných diskoték :-)
Každopádně z Comisaríe jsme odcházela s úsměvem na rtech...a to se u českých úřadů moc nestává :-)


Dneska jsem pro změnu cestou ze školy viděla v akci Guardíu Civil. Před nájezdem na kruhový objezd si provoz na silnici zúžili do jednoho pruhu, doprostřed postavili ceduli - kontrola- Guardía Civil a stavěli auta. Byli tři a i v třiceti stupních měli na sobě černé kožené rukavice, jeden z nich měl v ruce připravenou zbraň...Vypadali vážně drsně... A já jen pozorovala obličeje osob v přijíždějících autech a jejich snahu rychle a nenápadně! si zapnout bezpečnostní pás...


Jinak se tu ale takové věci jako přechod silnice na červenou nebo mimo přechod vůbec neřeší...To místo toho, aby mě zastavili a hrozili pokutou (jak se mi to stalo v Čechách)....si mě spíš přejedou pohledem....
Asi i zážitek s Comisaríe má co dočinění s barvou mých vlasů a očí... :-D 

Dobrodružně-improvizační výlet do hor :-)

Úplně původně to měl být pouze plně organizovaný výlet do hor s místní společností pro studenty:-) Nezbyly na nás ale místa a tak jsme se rozhodly, že vyrazíme na vlastní pěst.
První zádrhel přišel už ráno na autobusáku, byly jsme sice vzorně na místě 15 min před odjezdem...to ale evidentně nestačilo....Před námi bylo tak 50 lidí. V 10h odjíždělo totiž asi 8 autobusů a každý si jaksi chtěl koupit lístek na místě. Kromě přepážky se dá lístek koupit i v automatu, kde jsme ale po navolení požadavku zjistily, že se dá platit pouze kartou...kterou mě jaksi ukradli (tímto veřejně děkuji Janince za rychlou záchranou akci ;-) a holky ji u sebe neměly...Se zoufalým výrazem jsme prosily okolo stojící Španělky, aby to za nás kartou zaplatily, že jim dáme peníze v hotovosti...ale asi jsme nevypadaly moc důvěryhodně :-D Tak jsme se vrátily do fronty a silou vůle brzdily minutovou ručičku na nádražních hodinách. Asi 3 min před odjezdem autobusu na nás došla řada. Nebyla jsme jediná zoufalá stvoření, takže se k nám u okýnka přimotala jedna slečna a my místo tří lístků, kupovaly 5 a běhaly po nádraží hledajích správné nástupiště 1 minutu před odjezdem :-) Povedlo se a naše dobrodružná cesta začala :-)
V turistickém průvodci jsme nastudovaly trasu a natěšeně opustily autobus v Pampaneiře, kde nás osvítil duch svatý či co a jako první věc jsme se začali ptát po ubytování. V informačním centru nám řekly, že to bohužel napůjde tak, jak jsme si představovaly (že si nás domů nikdo nevezme, to se dělalo tak před 50 lety- holt doba je dnes nebezpečná a naše cesta tak zratila část svého kouzla a spacáky v batohu svůj smysl :-), ale že v městečku jsou 2 hostely. První jsme našly- 2 hvězdičky a za třílůžkový pokoj se snídaní 49 eur. Což se nám zdálo moc a vydaly jsme se hledat ten jednohvězdičkový....Ten už ale bohužel neexistuje! Jen nás překvapilo, že v turistickém centru, které je asi 50 m od údajného hostelu nemají aktuální informace....Nevadí, nocleh seženeme cestou :-)

Trasa v průvodci byla geniálně popsaná- za supermarketem odbočte vpravo...Jenže supermarket asi srovnali se zemí! Takže jsme se ztratily ještě dřív než jsme vyšly :-D Nakonec jsme se ale našly...Sice jsme to vzaly menší oklikou, ale což ;-)
Po mírném stoupání (tehdy mi tak mírné nepřišlo, ale ve srovnání s tím co přišlo potom, to teď můžu trvdit :-D) Jsme došly do vesničky Bubión, na jeho "velkorysé náměstí" (někdy mi přijdou přídavná jména v průvodci přinejmenším úsměvná ;-) , kde jsme si daly obídek u kostelíka s krásným výhledem do údolí.

U toho jsme ještě stihly poslouchat výklad mladého průvodce skupince španělských turistů. Když domluvil odeběhla jsme se ho zeptat na nocleh v typické "Casa Alpujarreňa" (typickém bílém domečku), ale řekl nám, že tak jedině u něj doma, protože už to prostě není zvykem...S přílivem turistů se rozvíjí spíše hostely nebo dražší "Casa rural" (napodobeniny typických domků...) Bohužel pro nás, jsme nestihly na chlapcovu nabídku zareagovat včas a tak jsme byly stále bez noclehu.
 Nicméně jsme se vydaly na sestup a posléze další stoupání do poslední ze tří nejkrásnějších vesnic pohoří Alpujarras- Capileiry.

Tak jsme se opět jaly shánět nocleh se stejným výsledkem...Tak jsme alespoň zastavily na něco dobrého s vědomím, že je to poslední místo na naší trase, kde nám něco uvaří :-) (Jinak je Capileira zajímavá tím, že tady začíná nejvýše položená silnice v Evropě. Autům nepřístupná, je možné po ní jít pouze pěšmo nebo koňmo :-)

Při pohledu na hodinky nám bylo jasné, že naplánovou trasu nemáme šanci stihnout, tak jsme se vymyslely "plán B" :-) Opět jsme sestoupily dolů k řece, cestou minuly pár zpustlých obydlí zvaných (až si vzpomenu doplním :-) a opět začaly stoupat...a stoupat...a stoupat...

Až jsme vystoupaly k téměř pohádkovému obydlí, kde žil jen dědeček, kůň, oslík a kočička :-D Dědeček ale bohužel nebyl kouzelný a měl pro nás špatnou zprávu....Vystoupaly jsme moc, tudy cesta nevede..." A vodu pane nemáte?" "Tam je pramen!" Větu doplnil mávnutím ruky a my se vydaly po směru jeho gesta a divily se, že v téhle pustině ještě vůbec nezapomněl mluvit :-) Zároveň jsme vzdaly možnost, že chytneme poslední autobus...Tak jsme sebraly poslední síly, nadávaly na systém turistického značení (jedna z věcí, o které můžeme s klidem říct, že ji  máme v Čechách opravdu na úrovni!) a začaly opět klesat...

Cestou se nám nabízely krásné výhledy, pro které jsme zapomínaly na všechny útrapy....Až jsme došly k cestě, kde vlastně žádná cesta nevedla, protože byla zavalená kamením...Po krátkém váhání jsme uvážily, že není jiná možnost, že to zkusit slézt...Musím, ale říct, že není moc dobrý pocit pokládat nohu na ujetý kus zeminy či nepevně umístěný kámen a koukat přitom na sráz pod vámi....Ale všechno jsme zvládly a zpátky do Pampaneiry dorazily kolem 20h. Holky (mladé, nezkušené a lačné dobrodružství ;-) chtěly začít stopovat...já měla teda trochu strach, ale byla jsem v menšině :-) tak jsme vyrobily improvizovanou cedulku s nápisem Granada a šly na to...Bohužel do Granady cestu nikdo takhle večer neměl a my se odmítly jak rozdělit, tak skončit v nějaké jiné vesničce, ač blíž Granadě...Během čekání na projíždějící automobily a vymýšlení obraných strategií (zda si holky s pepřákem mají sednout dopředu či dozadu :-) jsme objevily zajímavou cedulku, která říkala, že cesta, kterou jsme právě ušly, je právě zavřená pro nebezpečí :-)

Pravda, že se nám to nezdálo jako typická oslí stezka, po kterých jsme jsme prošly předešlé úseky :-D Se stopem jsme byly neúspěšné a tak nezbylo než se vydat zpátky do prvního hostelu a poprosit o nocleh. Naštěstí měly volný pokoj a my se tak nakonec velmi nedobrodružně mohly i osprchovat a spát pod dekou (já která normálně spím už dva měsíce ve spacáku ;-)

Ráno nás čekala voňavá káva a tostada s tomatem, ňam:-) Pohled  okna nás ale moc nepotěšil, bylo po dešti a vypadalo to, že každou chvíli zase sprchne...A protože (jak jsme zjistily předešlého večera) první autobus do dalších vesniček Alpujarras jede až po poledni a nám se nechtělo čekat a okolí Pampaneiry jsme už znaly...vypravily jsme se znovu "chytat stopa". Nevím, jestli to bylo kvůli počasí, nebo byla na Španěly moc časná hodina, ale za 40 min, projela nahoru jen tři auta...

Tak jsme opět zaimprovizovaly a změnily strategii. Šly jsme stopovat na opačný konec vesnice směrem dolů (a ke Granadě), kde jezdilo o poznání více aut s tím, že se prostě necháme odvézt tam, kam nás bude někdo ochotný hodit :-) Zastavil nám milý manželský pár okolo 40- turisti ze Sevilly. Měly velké auto (3 řady sedaček), které ale kvůli nám musely přeorganizovat a uklidit, protože si vezli spoustu věcí a suvenýrů (typické koberečky, olivový plej...). Řekli, že jedou do Orgivy (hlavní město západního Alpujarras), tak jsme řekly: "Proč ne!" a vyrazily s nimi :-) V Orgivě jsme ale jenom objevily pěkné autobusové stanoviště a kostel, koupily si oběd (chleba a balíček sýra pro všechny tři) a přemýšlely co podnikneme dál, když v tom kolem nás projelo naše známé auto s a paní se nás ptala, jestli se nechceme s nimi svézt ještě do Lanjarónu :-D

Oběd už v Granadě

dědečkova chaloupka :-)

maurské terasy

mlýn

osudná cedulka ;-)

nocleh

kaňon řeky Poqueiry druhý den ráno v mlze

turistické značení- kůl bez šipky zabodnutý uprostřed rozcestí :-)

Capileira a typická architektura 

Capileira a typická architektura

Capileira a typická architektura

Capileira a typická architektura

Capileira a typická architektura

prameny na doplnění vody téměř všude

panoramata

Sierra Nevada

oslí stezky 

panoramata

stoupání

kocháme se :-)

ona uzavřená cesta

taky ona

Orgiva

průvodce aneb improvizovaná stopovací cedulka :-)

tady končila všechna auta a téměř žádné nedojelo až k nám nohoru... 

Naše stopovací místo

" Proč ne!", odpověděly jsme a pokračovaly v cestě :-) V Lanjarónu nám ale páreček oznámil, že zněnily plány a, že jedou už rovnou domů, tak jestli chceme vystoupit nebo se s nimi svézt až ke Granadě, do Santa Fé....Vzhledem k tomu, že Lanjarón je komerční lázeňské město, kde toho k vidění taky moc není, rozhodly jsme se ušetřit za cestu a pokračovat s našimi milými zachránci :-) Ti nám po zbytek cesty vyprávěli, co stojí v Andalusii za vidění a než jsme se nadály ocitly jsme se v centru Granady :-D Tak jsme oběd zakoupený v Orgivě zkonzumovaly na břehu Genilu a vydaly se domů...Já jsme ještě cestou stihla vydatně zmoknout tak, že ani moje "super pláštěnka z armyshopu" nevydržela zevnitř suchá  a dobrodružnému výletu byl konec. Snad se dočkám pokračování ;-)

P.S. Fotky se nějak pomíchaly, ale jsou s popisky, tak snad se v tom vyznáte.
P.S. pro rodinu: Naše profesorka říkala, že autostop není ve Španělsku nebezpečný ;-)