Destrukce a autodestrukce :-)

Na to, že v mém okolí je zvýšená koncentrace "zvláštních situací" si moji blízcí už jistě zvykli. Někteří mí přátelé dokonce tvrdí, že se po dlouhodobějším, intenzivním pobytu v mé blízkosti na ně mé destruktivní sklony přenášejí :-D No a bohužel ani ve Španělsku se situace nezměnila :-D

To, že mi pravidelně zhruba čtvrtina jídla skončí na zemi, popřípadě na oblečení (záleží jen na tom, jestli jsem zrovna ve fázi vaření nebo konzumace :-) už není nic neobyklého. I když teda tucet vajec, který jsem si přinesla s velkou chutí z Mercadony minulý týden a otevřela ho tak nešikovně, že tři vajíčka skončily na zemi a další 5 se rozbilo v obalu zamrzel i mě:-) No, z 5 vajíček byla aspoň pořádná neplánovaná omeleta :-D 

Horší ovšem bylo, když jsem v té samé Mercadoně včera vozíčkem (nebo košíkem? prostě něco mezi) shodila celý karton piva...Ani nevím, jak se mi to povedlo, prostě jsem jen prošla a za mnou následovala katastrofa z podobě zvuku tříštícího se skla a pěnivé pivní louže, která začala vtékat pod regál. Tohle se mi nikdy nestalo ani v Čechách, takže jsem nevěděla jak reagovat! Naštěstí přiběhla hned nějaká zaměstnankyně a řekla, že se nic neděje...Byla jsme překvapená, že piva nemusím platit, ale pro jistotu jsem z obchodu vyšuměla rychlostí Formule 1. Naštětí nešlo o pivo české výroby, to by mrzelo o moc víc :-))

Takhle destrukce proběhla včera, předečírem jsem pro změnu (abych se náhodou nenudila :-) ničila sama sebe. Při vkládání hrnce do trouby jsem si na ruce způsobila popáleninu, která si zpočátku tvářila nevinně, ale aktuálně to vypadá, že si ze Španěl přivezu i nepěkný celoživotní suvenýr :-( No aspoň, to není jeden z těch na které se pak jen práší :-)

Co mi stále dává zabrat (jako člověku, který se rád kochá :-) jsou různé tyče, sloupky a  stojany veřejného osvětlení. Už i lidé tady mě sami od sebe upozorňují, když se nějaký blíží :-) Zvlášť nepřátelské jsou chodníky uliček Realeja a taky ulice Calle del Elvíra, jsou tak úzké, že téměř pokaždé nějaký střet ukořistím...:-)

Ani cesta autobusem mě před katastrofou nezachrání :-) Moc se  nevozím, ale když už, stojí to za to :-) To, že čekám na autobus, který má mít interval 12-15 min, téměř půl hodiny aby pak přijeli hned dva za sebou se může stát každému. Proč se ale rozbije mašinka na čtení karet zrovna když se k ní blížím já....? Takže zrovna když spěchám (a nejen já, ale i zbytek cestujících vrhající na mě vražedné pohledy, někteří i hulákající na řidiče...), řidič stojí v půlce ulice a volá na centrálu co dělat...Naštěstí se situace během 10 minut vyřeší, ale v součtu s předchozím čekáním na zastávce už jsem na místě mohla být pěšky. 

Systém autobusů je tu totiž prapodivný. U každé linky je napsán pouze čas výjezdu prvního a posledního spoje a interval. Takže vám nezbývá než přijít na zastávku a čekat- někdy 5 minut, jindy 20...každopádně předem nevíte kolik...ŠPANĚLSKO :-)

S tím také souvisí, že tady také začínám být nedochvilná. Co se týče výletů a schůzek, pravidelně posílám SMS s omluvou (alespoň slušné vychování mi ještě zůstalo :-), ovšem vrcholem bylo, když před poslední cestou do Nerjy jsem se podívala na budík v 7:38 a odjezd byl v 8 hodin, ovšem z druhé části Granady- (min. 50 minut pěšky...) Mezitím co jsem spěšně házela věci do batohu (celý chleba, balíček sýra, deku, opalovací krém-víc jsem nezvládla) a na sebe natáhla první oblečení, co mi přišlo pod ruku (nové plážové šaty, které mají takový výstřih, že mi pak celý den vykukovala z pod růžových šatů zelená podprsenka:-) jsem se už loučila s výletem a 20 eury, které mě stál. Přesto jsem udržovala jakousi naději, čekala na autobusové zastávce a psala obvyklou sms. Na místo jsme dorazila v rekordním čase v 8:15. Nooo, jenže pak jsme čekali do 9! na průvodce, který si vzal v noci nějaký silný prášek a ráno se vůbec neprobudil...Nutno dodat, že nakonec jsme stejně odjeli bez něho...Jen v ten samý den jsme autobus dobíhala s jazykem na vestě dvakrát abych pak vždy ještě na něco čekala...

Také bych měla říci, že mám v daných situacích víc štěstí než rozumu...Před každým výletem totiž jdu pařit a pak se divím, že po dvou hodinách spánku, zaspím... Když mi ukradnou peněženku, den předtím si vyberu v hotovosti více než 200 eur a vyndám řidičák- s pasem, řidičákem a hotovostí přežívám. Když mi přijde karta nová v peněžence mám asi 12 eur:-) 

TAK VLASTNĚ NEVÍM, JESTLI MÁM VÍC ŠTĚSTÍ NEBO SMŮLY :-)))