Dobrodružně-improvizační výlet do hor :-)

Úplně původně to měl být pouze plně organizovaný výlet do hor s místní společností pro studenty:-) Nezbyly na nás ale místa a tak jsme se rozhodly, že vyrazíme na vlastní pěst.
První zádrhel přišel už ráno na autobusáku, byly jsme sice vzorně na místě 15 min před odjezdem...to ale evidentně nestačilo....Před námi bylo tak 50 lidí. V 10h odjíždělo totiž asi 8 autobusů a každý si jaksi chtěl koupit lístek na místě. Kromě přepážky se dá lístek koupit i v automatu, kde jsme ale po navolení požadavku zjistily, že se dá platit pouze kartou...kterou mě jaksi ukradli (tímto veřejně děkuji Janince za rychlou záchranou akci ;-) a holky ji u sebe neměly...Se zoufalým výrazem jsme prosily okolo stojící Španělky, aby to za nás kartou zaplatily, že jim dáme peníze v hotovosti...ale asi jsme nevypadaly moc důvěryhodně :-D Tak jsme se vrátily do fronty a silou vůle brzdily minutovou ručičku na nádražních hodinách. Asi 3 min před odjezdem autobusu na nás došla řada. Nebyla jsme jediná zoufalá stvoření, takže se k nám u okýnka přimotala jedna slečna a my místo tří lístků, kupovaly 5 a běhaly po nádraží hledajích správné nástupiště 1 minutu před odjezdem :-) Povedlo se a naše dobrodružná cesta začala :-)
V turistickém průvodci jsme nastudovaly trasu a natěšeně opustily autobus v Pampaneiře, kde nás osvítil duch svatý či co a jako první věc jsme se začali ptát po ubytování. V informačním centru nám řekly, že to bohužel napůjde tak, jak jsme si představovaly (že si nás domů nikdo nevezme, to se dělalo tak před 50 lety- holt doba je dnes nebezpečná a naše cesta tak zratila část svého kouzla a spacáky v batohu svůj smysl :-), ale že v městečku jsou 2 hostely. První jsme našly- 2 hvězdičky a za třílůžkový pokoj se snídaní 49 eur. Což se nám zdálo moc a vydaly jsme se hledat ten jednohvězdičkový....Ten už ale bohužel neexistuje! Jen nás překvapilo, že v turistickém centru, které je asi 50 m od údajného hostelu nemají aktuální informace....Nevadí, nocleh seženeme cestou :-)

Trasa v průvodci byla geniálně popsaná- za supermarketem odbočte vpravo...Jenže supermarket asi srovnali se zemí! Takže jsme se ztratily ještě dřív než jsme vyšly :-D Nakonec jsme se ale našly...Sice jsme to vzaly menší oklikou, ale což ;-)
Po mírném stoupání (tehdy mi tak mírné nepřišlo, ale ve srovnání s tím co přišlo potom, to teď můžu trvdit :-D) Jsme došly do vesničky Bubión, na jeho "velkorysé náměstí" (někdy mi přijdou přídavná jména v průvodci přinejmenším úsměvná ;-) , kde jsme si daly obídek u kostelíka s krásným výhledem do údolí.

U toho jsme ještě stihly poslouchat výklad mladého průvodce skupince španělských turistů. Když domluvil odeběhla jsme se ho zeptat na nocleh v typické "Casa Alpujarreňa" (typickém bílém domečku), ale řekl nám, že tak jedině u něj doma, protože už to prostě není zvykem...S přílivem turistů se rozvíjí spíše hostely nebo dražší "Casa rural" (napodobeniny typických domků...) Bohužel pro nás, jsme nestihly na chlapcovu nabídku zareagovat včas a tak jsme byly stále bez noclehu.
 Nicméně jsme se vydaly na sestup a posléze další stoupání do poslední ze tří nejkrásnějších vesnic pohoří Alpujarras- Capileiry.

Tak jsme se opět jaly shánět nocleh se stejným výsledkem...Tak jsme alespoň zastavily na něco dobrého s vědomím, že je to poslední místo na naší trase, kde nám něco uvaří :-) (Jinak je Capileira zajímavá tím, že tady začíná nejvýše položená silnice v Evropě. Autům nepřístupná, je možné po ní jít pouze pěšmo nebo koňmo :-)

Při pohledu na hodinky nám bylo jasné, že naplánovou trasu nemáme šanci stihnout, tak jsme se vymyslely "plán B" :-) Opět jsme sestoupily dolů k řece, cestou minuly pár zpustlých obydlí zvaných (až si vzpomenu doplním :-) a opět začaly stoupat...a stoupat...a stoupat...

Až jsme vystoupaly k téměř pohádkovému obydlí, kde žil jen dědeček, kůň, oslík a kočička :-D Dědeček ale bohužel nebyl kouzelný a měl pro nás špatnou zprávu....Vystoupaly jsme moc, tudy cesta nevede..." A vodu pane nemáte?" "Tam je pramen!" Větu doplnil mávnutím ruky a my se vydaly po směru jeho gesta a divily se, že v téhle pustině ještě vůbec nezapomněl mluvit :-) Zároveň jsme vzdaly možnost, že chytneme poslední autobus...Tak jsme sebraly poslední síly, nadávaly na systém turistického značení (jedna z věcí, o které můžeme s klidem říct, že ji  máme v Čechách opravdu na úrovni!) a začaly opět klesat...

Cestou se nám nabízely krásné výhledy, pro které jsme zapomínaly na všechny útrapy....Až jsme došly k cestě, kde vlastně žádná cesta nevedla, protože byla zavalená kamením...Po krátkém váhání jsme uvážily, že není jiná možnost, že to zkusit slézt...Musím, ale říct, že není moc dobrý pocit pokládat nohu na ujetý kus zeminy či nepevně umístěný kámen a koukat přitom na sráz pod vámi....Ale všechno jsme zvládly a zpátky do Pampaneiry dorazily kolem 20h. Holky (mladé, nezkušené a lačné dobrodružství ;-) chtěly začít stopovat...já měla teda trochu strach, ale byla jsem v menšině :-) tak jsme vyrobily improvizovanou cedulku s nápisem Granada a šly na to...Bohužel do Granady cestu nikdo takhle večer neměl a my se odmítly jak rozdělit, tak skončit v nějaké jiné vesničce, ač blíž Granadě...Během čekání na projíždějící automobily a vymýšlení obraných strategií (zda si holky s pepřákem mají sednout dopředu či dozadu :-) jsme objevily zajímavou cedulku, která říkala, že cesta, kterou jsme právě ušly, je právě zavřená pro nebezpečí :-)

Pravda, že se nám to nezdálo jako typická oslí stezka, po kterých jsme jsme prošly předešlé úseky :-D Se stopem jsme byly neúspěšné a tak nezbylo než se vydat zpátky do prvního hostelu a poprosit o nocleh. Naštěstí měly volný pokoj a my se tak nakonec velmi nedobrodružně mohly i osprchovat a spát pod dekou (já která normálně spím už dva měsíce ve spacáku ;-)

Ráno nás čekala voňavá káva a tostada s tomatem, ňam:-) Pohled  okna nás ale moc nepotěšil, bylo po dešti a vypadalo to, že každou chvíli zase sprchne...A protože (jak jsme zjistily předešlého večera) první autobus do dalších vesniček Alpujarras jede až po poledni a nám se nechtělo čekat a okolí Pampaneiry jsme už znaly...vypravily jsme se znovu "chytat stopa". Nevím, jestli to bylo kvůli počasí, nebo byla na Španěly moc časná hodina, ale za 40 min, projela nahoru jen tři auta...

Tak jsme opět zaimprovizovaly a změnily strategii. Šly jsme stopovat na opačný konec vesnice směrem dolů (a ke Granadě), kde jezdilo o poznání více aut s tím, že se prostě necháme odvézt tam, kam nás bude někdo ochotný hodit :-) Zastavil nám milý manželský pár okolo 40- turisti ze Sevilly. Měly velké auto (3 řady sedaček), které ale kvůli nám musely přeorganizovat a uklidit, protože si vezli spoustu věcí a suvenýrů (typické koberečky, olivový plej...). Řekli, že jedou do Orgivy (hlavní město západního Alpujarras), tak jsme řekly: "Proč ne!" a vyrazily s nimi :-) V Orgivě jsme ale jenom objevily pěkné autobusové stanoviště a kostel, koupily si oběd (chleba a balíček sýra pro všechny tři) a přemýšlely co podnikneme dál, když v tom kolem nás projelo naše známé auto s a paní se nás ptala, jestli se nechceme s nimi svézt ještě do Lanjarónu :-D

Oběd už v Granadě

dědečkova chaloupka :-)

maurské terasy

mlýn

osudná cedulka ;-)

nocleh

kaňon řeky Poqueiry druhý den ráno v mlze

turistické značení- kůl bez šipky zabodnutý uprostřed rozcestí :-)

Capileira a typická architektura 

Capileira a typická architektura

Capileira a typická architektura

Capileira a typická architektura

Capileira a typická architektura

prameny na doplnění vody téměř všude

panoramata

Sierra Nevada

oslí stezky 

panoramata

stoupání

kocháme se :-)

ona uzavřená cesta

taky ona

Orgiva

průvodce aneb improvizovaná stopovací cedulka :-)

tady končila všechna auta a téměř žádné nedojelo až k nám nohoru... 

Naše stopovací místo

" Proč ne!", odpověděly jsme a pokračovaly v cestě :-) V Lanjarónu nám ale páreček oznámil, že zněnily plány a, že jedou už rovnou domů, tak jestli chceme vystoupit nebo se s nimi svézt až ke Granadě, do Santa Fé....Vzhledem k tomu, že Lanjarón je komerční lázeňské město, kde toho k vidění taky moc není, rozhodly jsme se ušetřit za cestu a pokračovat s našimi milými zachránci :-) Ti nám po zbytek cesty vyprávěli, co stojí v Andalusii za vidění a než jsme se nadály ocitly jsme se v centru Granady :-D Tak jsme oběd zakoupený v Orgivě zkonzumovaly na břehu Genilu a vydaly se domů...Já jsme ještě cestou stihla vydatně zmoknout tak, že ani moje "super pláštěnka z armyshopu" nevydržela zevnitř suchá  a dobrodružnému výletu byl konec. Snad se dočkám pokračování ;-)

P.S. Fotky se nějak pomíchaly, ale jsou s popisky, tak snad se v tom vyznáte.
P.S. pro rodinu: Naše profesorka říkala, že autostop není ve Španělsku nebezpečný ;-)