Las Fallas

V pátek jsem se já (jako další tisíce lidí) vydala na návštěvu Valencie. Hlavním lákadlem byla jedna z největších, nejslavnějších a nejpozoruhodnějších fiest ve Španělsku- Las Fallas.

Cesta pro mě začala nařízením budíku na 4:00. Řekla bych, že je lepší v tuhle dobu uléhat než vstávat J (Zvlášť když se ke spánku ukládáte jen dvě hodiny před tím protivným pípáním J). Ráno bylo nutné ještě připravit svačinu, ale hlavně absolvovat cestu na místo srazu, kde nás nabraly autobusy v 6:00h. V tuto dobu v Granadě ještě nejezdí autobusy, takže jsme se vydala na cestu dlouhou 4,5 km, obtěžkaná batohem (spousta jídla, kapesníků a léků na mé doznívající nachlazení, které jsme nakonec vyměnila za medicínu přírodnější- 4 plechovky Alhambry J) po 50 minutách cesty jsem se usadila na místo vedle sympatické němky Belly (také je vaše první asociace Sebastián? J), do uší nasadila sluchátka, zapla MP3 a začala dospávat deficit. Po hodině mě ale začalo bolet celé tělo (hlavně zadek), tak jsem se aspoň kochala východem slunce nad hornatou krajinou, o který ostatní spáči přišli J

Do Valencie jsme dorazili po 7 hodinách cesty kolem 13h. Město nás potěšilo příjemnou atmosférou a hlavně počasím. Krásných 29 stupňů lákalo na pláž, což se nám ale v naší skupince asi 10 lidí nepovedlo prosadit.

Falla

Sama jsem uznala, že na argumentu: „Moře známe, to je všude stejný, chceme poznat město, ne?“ něco bude a vydali jsme se prozkoumávat útroby města. Na okraji centra byla na každé křižovatce vystavená nějaká ta Falla (socha původně ze dřeva ale teď už spíše kartonu), všude stánky s churros a jinými dobrůtkami, ale také spuusta lidí a neustále práskající petardy (stejně mám pocit, že od včera hůř slyším…).V centru se naše skupinka jevila jako neudržitelná- pořád jsme někoho hledali, na někoho čekali, nemohli se dohodnout, kam vlastně půjdeme, co chceme vidět…A když už jsme někam dorazili, většinou jsme to nejzajímavěhší prošvihli nebo to zas tak zajímavé nebylo J Tak jsme se šli do parku nasvačit a následně zhlédnout přehlídku květin Parada de las Flores. Přehlídka trvá od 16h až do 1h ranní a prý se jí účastní až 200 000 lidí oblečených do typických valencijských šatů. Na přehlídce můžete vidět nemluvňata pár týdnů stará i stařenku na kolečkovém křesle- pro všechny je nesmírná čest uctít patronku Valencie- Pannu Marii. Kolem sochy patronky se tak začne stavět obří sukně z přinesených květů.

typický valencijský kroj

sukýnka z květin pro patronku
Potom jsme se šli podívat na dílu slavného valencijského architekta Calatravy a jeden z největších počinů valencijského stavitelství poslední doby- La Ciudad de las Artes y Ciencias- Město umění a vědy. Obrovský komplex muzeí postavený v bývalém korytě řeky Río Turio se skládá ze 4 futuristických budov a ikdyž to nejzajímavější se nachází uvnitř i samotný pohled na gigantický komplex bere dech.

Poté už jsme se chtěli jen posilnit pravou Valencijsou paellou (tento typický španělský pokrm pochází totiž právě z Valencie), ale asi po hodině hledání a dohadování jsme nakonces skončila v nefalšované italské pizzerii J Nadlábli jsme se, následně se občerstvili také v baru a posilněni se vydali do ulic lační nočního dobrodružství J Chvíli jsme tančili před pódiem se španělskými zpěváky, ale pak se přesunuli zabrat si to nejlepší místo pro výhled na slavný ohňostroj. Nutno řící, že jsme opravdu krásnější neviděla- trval dlouhých 20 min a gradoval do neskutečných rozměrů…Horší pak ale bylo dostat se z toho skvělého místa, které jsme našli. Cesta, která měla asi 50 m nám trvala asi 30 min- nezbylo než se nechat smýkat davem… Po ohňostroji už jsme jen unavení došli zpět k autobusu a zhruba ve 3:30 se vydali na zpáteční cestu.

Zážitek to byl silný, o tom není pochyb, jen cesta byla náročná  a pár hodin na Valencii rozhodně nestačí…A hlavní pálení Fallas se odehrálo až sobotní večer, takže to jsme také neviděli… 

více info pro zájemce:-)

moje fotky

fotky italské kamarádky, které vám pravděpodobně nepůjdou zobrazit :-))