Návrat do Čech...

Tak  a už to přišlo, kufry zabaleny, (krosna a první kufr už dokonce čekají na letišti v úschovně),letenka v ruce a návrat po více než 6 měsících klepe na dveře. Všichni se ptají, jestli se těším a já mám pocit, že za tuhle otázku začnu střílet...Jo jasně, že se těším na spoustu lidí a věcí, ale není to tak jednoduchý...Těšení se, radost, strach, lítost, sentiment, nostalgie jsou jen některé z pocitů, které se ve mě perou...

Těším se na:

rodinu (ať je jakákoliv, chybí mi...)- potom, co se v průběhu posledního půlroku vystřídali téměř všichni členové mé rodiny v nemocnici (táta, máma, babička a děda), jsem ráda, že všechny budu moct znovu obejmout a dát jim pusu. I když na mě čeká ve sklepě televize, kterou si naši neumí sami zapojit, a ještě neviděli fotky z vlastní dovolené, protože se bojí najít v notebooku „tu díru“ (rozumněj čtečku karet), aby ho nerozbili,  a i když na digitálních hodinách v kuchyni mají možná pořád ještě zimní čas, protože jediný, kdo ho umí přenastavit jsem já...ale za to mi opravili postel, nechali opravit auto, částečně sponzorovali můj pobyt tady, měli o mě strach a vymyšlí, co mi uvaří, až se vrátím ;-)

přátele- jsem ráda, že jsem s těmi nejbližšími udržela kontakt i přes vzdálenost skoro 3000 km (někteří se nachází momentálně i na druhém konci světa,viď Monouši ;-) a rozdílné životy, které jsme v tu dobu vedli a jsem ráda, že se mám s kým podělit o zážitky, kterých bylo během posledních pár měsíců víc, než za celý můj život, že mám kolem sebe lidičky, z nichž někteří za mnou vážili cestu až do Španěl, jiné kteří mi zachraňovali krk, když jsem to potřebovala a další, kteří mi zvedli náladu, když mi bylo mizerně, ostatní kteří své zážitky se mnou sdíleli v dopisech či pohledech nebo ti, kteří mi poslali kus domova v balíku:-) Určitě se poznáváte, moje zlatíčka, mám Vás moc ráda ;-)

Jídlo a pití- jedna z prvních věcí co doma udělám, že si dám pořádné české pivo ( v české velikosti!) a nakládaný hermelín :-) Těším se na babiččinu domácí kuchyni i zeleninu a ovoce ze zahrádky. Těším se na ledovou kávu i na cheesecake z kavárny „Bez konceptu“.  Těším se na levné jídlo v restauraci a domácí míchané drinky. Těším se na oslavy a letní grilovačky.

Těším se na českou krajinu, výlet do Českého Švýcarska, dámskou jízdu na Mácháči, dobrodružnou cestu s holkama z Granady, návštěvu Terky a Léni v Budějkách, návštěvu Lili, výlet do Prahy, návštěvu Budapešti, novou životní zkušenost, těším se na vlastní život na koleji, na řádění na trampolínkách, na to, že nebudu muset hledat slovíčka a všichni mi budou rozumnět, na to, že budu moct jít sama po ulici a nikdo na mě nebude pokřikovat, na to, že si vyrazím na kole, na posezení u vínka a trochu holčičího drbání,těším se na svoje autíčko a až zase usednu za volant, těším se až znovu uvidím Liberec, těším se na svůj výhled z okna na koleji, těším se na tofu a vaření mých patla jídel, těším se až zkusím uvařit nějaké španělské ňamky (Gazpacho nebo Tortillu), těším se na další životní etapu a dobrodružství, která sebou přinese...

Budu postrádat:

Ty skvělé lidi z celého světa ( ale i z Čech), které jsme tu poznala, trochu pervezní vtipy mojí aupair rodinky, úsměvy těch mých svěřených ratolestí, ruch Madridu, krásu a náladu Granady, teplo a sluníčko, výhledy na zasněženou Sierru, krásy Andalusie, měnící se tvář španělské krajiny, dobrodružné výlety se spaním v přírodě, turistické tůry podle Sabči průvodce, zasloužené nádherné výhledy po zdolání šílených kopců, pochody za východu slunce, koupání pod vodopádem,snídaně a večeře na balkóně,každoděnní party a kulturní akce, chupiterku, levné a dobré vínko, výhledy na Alhambru, spletité uličky Albaicínu, lidi zpívající na ulici jen tak za pochodu, milé španěly vždy ochotné poradit, pokřikování a obdivné pohledy, jen pro to, že jsme blondýnka s modrýma očima, některé místní dobrůtky (madličky, olivy, gazpacho, kvalitní olivový olej, tostada, smažená kukuřice...), tapas zdarma, noční život, život a ruch na ulici, místní módu a trhy, španělštinu znějící všude okolo, kavárničku na fakultě, čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu, moji stěnu s pohledy, bazének, skype komunikace s kamerou a lahví vína :-), neustálé cestování, volnost a svobodu, vlastní pokoj a koupelnu, nakupování suvenýrů :-), místní italskou zmrzlinu :-), pohled na královský palác, obklopení španělskou muzikou, poznávání stále něčeho nového, poznávání a porovnávání kultur ale hlavně taky poznávání sama sebe..., učení nových slovíček a frází „za pochodu“, povídání ve španěštině, psaní blogu, čtení společných zážitků na Sabči blogu, narážky na můj neschopný foťák, chození pořád jen v žabkách a sukýnkách, hlášky z cest, kafíčko s Lili po každé hodině espaňol de américa, mladého profesora angličtiny, který vůbec neuměl anglicky a z celé třídy si pamatoval jen moje jméno :-), výhled z Giuliho terásky, turismo perfecto,  Granadu v noci, bar Babylon, kde jsme nikdy neutratily víc než 2 eura, Babel, popíjení rumu s colou v zahradách Alhambry a pohledy okolních turistů, koncerty a přestavení Flamenca, španělské fiesty, Lili aneb vyhledávač kulturních akcí, Giuli a jeho domácí italská kuchyně, Gerardo a jeho milé povídání, oslovení Vikinga, nádherné arabské paláce, probuzení šploucháním moře, staršidelné historky přes spaním,  ethusiasmus mým nových přátel, život erásmáka, siestu, společné večeře o 3 chodech, kvantitu a kvalitu místního ovoce, krásné ale strašně nepohodlné boty, co se tu dají koupit:-), náladu při fotbalových zápasech, kurzy španělštiny, obdivné komentáře Španělů k Praze, Elitu, Ivči vynalézavost, Léňu s Terkou nadšeně baštící moje upečené výtvory, ať už se povedli nebo ne :-), mojito na terásce, bazén u baráku, výhledy ze Sacromonte, procházky Granadou ve dne i v noci, místní teplíčko a sluníčko a spoustu dalších věcí...Těžko to popisovat...je to něco, co se musí zažít ;-)